Bratří Wright-ové.
Na cestě za dobytím vzduchu aviatickými letadly (těžšími než vzduch) znamenají bratří Wilbur a Orwille Wright-ové mocný krok vpřed.
Bratří Wright-ové jsou majiteli továrny na velocipedy v Ohiu v Sev. Americe. Prvé zprávy o jejich vzduchoplaveckých pokusech pronikly r. 1900, kdy konali v Sev. Karolíně pokusy s dvojplochým aëroplanem opatřeným vpředu kormidlem výškovým, vzadu směrovým. R. 1903 sestrojili zlepšený aëroplan, jenž se udržel ve vzduchu 72 vteřiny, ač nebyl opatřen motorem.
Téhož roku však opatřili svůj aëroplan petrolejovým motorem o 16 HP, a konali s ním pokusy 17. prosince. Motor však byl slabý, pročež sestrojili aëroplan větší o váze 420 kg, opatřený motorem o 25 HP, a počali konat pokusy ve svém rodném městě Daytonu v listopadu 1904.
A od této doby počíná řada úspěchů bratří Wright-ů, jež vyvrcholila ve vítězné cestě Wilburově do Francie.
Dle amerických údajů prolétli Wright-ové u Daytonu v listopadu 1904 4 km za 5 min., a roku následujícího, 5. října 1905, dokonce 38 km za 38 min. Byly tudiž tyto výkony větší než rekordy francouzské. Santos-Dumont prolétl dynamickým letadlem 12. listopadu 1906 délku 100 m, a úspěchy Farman-ovy padají až teprv do druhé polovice roku 1907, kdy prolétl v říjnu dráhu 300 m, a do začátku r. 1908.
Dráhu 1 km prolétl Farman teprv 13. ledna na vojenském cvičišti v Issy-les-Monlineaux. Značného úspěchu dosáhl teprv Delagrange 11. dubna 1908 proletnutím délky 10 km. Wilbur Wright se v letě 1908 odebral do Francie, aby zde předvedl své vzduchoplavecké umění. Vláda francouzská totiž nabídla bratřím Wright-ům za jich aëroplan 500.000 Fr., ale požadovala, aby stroj se dvěma osobami a zásobou hořlaviny pro dráhu 200 km prolétl v mezidobí několika dní aspoň dvakráte dráhu 50 km za větru vanoucího vteř. rychlostí 6 m.
Z počátku se Wilburovi lety příliš nedařily, neboť byl zvyklý létati spolu se svým bratrem, jenž zůstal v Americe, takže mu bylo teprve třeba učit se říditi stroj sám; záhy však překonal počáteční obtíže, takže dosahoval a stále dosahuje lepších a lepších výsledků.
Dne 28. září se udržel ve vzduchu již plných 67 min. proletěv při tom přes 43 km. Dne 10. října si přibral do aëroplanu ještě jednu osobu, a udrželi se oba ve vzduchu přes hodinu.
Zatím se Orwille Wright v Americe, kde stupňoval své dosavadní umění, poranil pádem, takže byl dlouhou dobu nemocen; pozdravil se však již a míní jet vystřídat svého bratra do Evropy.
Snahou Wilbura Wright-a nyní je získat cenu založenou loni francouzskou továrnou na pneumatiky Michelin & Cie, pozůstávající z ročního příjmu 15.000 Fr., a určenou pro rekordní let aviatickým letadlem.
Pro získání této ceny proletěl Wilbur Wright v Auvours 19. prosince 1908 za 1 hod. 54 min. 22 vt. dráhu 99 km, do níž však nejsou počítány zatáčky. Vzduchoplavec totiž obletoval trojúhelník ohraničený třemi tyčemi, při čemž byly měřeny pouze přímé vzdálenosti tyčí, takže s připočtením oblouků kol rohů trojúhelníka při každém otočení tvořila prolétnutá dráha asi 120 km. Téhož dne se také vznesl do výše 110 m. Předposledního pak dne v roce, 30. prosince, za 2 hod. 22 min. vykonal 127 km zase přímo měřených vzdáleností. Koncem roku totiž končil termín pro uvedenou cenu.
Aëroplan bratří Wrightů, je rovněž jako přístroj Farman-ův a Delagrange-ův dvojplochým drakovitým letadlem. Obě plochy jsou vyklenuty, ale vyklenutí to má zvláštnost, že vrchol klenutí není uprostřed, ale hned za přední hranou plochy, takže je zakřivení ploch u přední hrany větší nežli vzadu.
Tento způsob zakřivení připomíná ptačí křídla, jichž klenutí je také nejvyšší na přední části, za blanou mezi kostí loketní a ramenní. Druhou předností těchto ploch je, že jsou sestrojeny tak, aby vzduchoplavec mohl za letu pozměnit jejich křivost na jedné i druhé straně, vlastnost to, kterou se taktéž vyznačují ptačí křídla za letu.
Kostra letadla je sestrojena z jedlových tyčí a prutů. Délka ploch je 12,5 m, šířka 2 m, vzdálenost 1,8 m, povrch 50 m2. Na řízení vzestupu a sestupu je vpředu kormidlo výškové, na řízení směru dvě kormidla směrová, jedno vpředu, druhé vzadu. Stroj Wilbura Wright-a ve Francii má výškové kormidlo a zadní směrové kormidlo dvojploché.
Motor je čtyřválcový, vrtání 100 mm a zdvihu 115 mm, výkonnosti 25 HP a váhy 90 kg, takže na 1 HP připadá 3,6 kg váhy stroje. Otáčí dvě dřevěné vrtule průměru 2,8 m rychlostí 450 obrátek za min. Celý aëroplan i se vzduchoplavcem váží 450 kg. Sedadlo pro vzduchoplavce jest umístěno tak, že vzduchoplavec má při ruce 3 páky, jež jsou určeny na změnu křivosti ploch, ovládání kormidel směrových a výškového.
Vzlet stroje není tak jednoduchý jako u letadel bratří Voisin-ův; nemá totiž Wright-ovo letadlo koleček, aby se mohlo rozjet. Děje se proto vzlet tím způsobem, že se celý stroj položí volně, bez připevnění, na malé vozíky, a tyto se pak rozjedou po kolejnici položené na zemi rychlostí as 10 m za vt., čímž stroj vzlétne.
témata článku:
Diskuze k článku „Báječné letadlo bratří Wrightů a jeho úspěchy pohledem našich předků“