Bohatství států v roce 1902: byli jsme lepší než Rusko nebo Německo?

Muž s doutníkem.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Bohatství evropských států.

Jest zajímavo srovnati mezi sebou majetkové poměry jednotlivých evropských států, jak se jeví počátkem 20. století.

Stanoviti přesně movitý i nemovitý majetek jednotlivých státův jest sice nemožno, avšak věda statistická učinila takové pokroky, že i takovéto číslice, ačkoli nemohou činiti nároku na úplnou spolehlivost, jsou přece jen dobrým vodítkem.

»Dictionary of Statistics« přináší ve svém posledním vydání zajímavý článek z péra páně Mulhalova o bohatství jednotlivých evropských států, jich hospodářské situaci, jich vydáních i příjmech.

Dle tohoto díla by obnášelo veškeré jmění Evropy movité i nemovité 1175 miliard korun; kapitál obíhající (hodnoty veřejné i soukromé dohromady) by obnášel z této sumy 500 miliard.

Poněvadž pak se mění nemovité jmění ve mnohem menších hranicích nežli kapitál obíhající, zvětšuje se stále poměr mezi jměním movitým a nemovitým.

Vzhledem k absolutnímu bohatství světovému, řadí se jednotlivé evropské státy asi takto : Anglie 295 miliard korun, Francie 247, Německo 201, Rusko 160, Rakousko 103, Italie 79, Belgie 25, Holandsko 22.

Nejlépe jsou ve zmíněném díle propracovány majetkové poměry anglické, a vysvítá z něho, že dle stoupání výnosu »Income-tax« musila stoupali zámožnost v Anglii od r. 1795 velice rychle a zároveň mnohem značněji nežli současně ve Francii, jež zůstala značně pozadu.

Pokud se týče obíhajícího kapitálu, jest roztřídění toto: Anglie 106, Francie 65, Německo 37, Rusko 14, Rakousko 10, Italie 7, Belgie 7, Holandsko 6 miliard korun.

Pořad jest tu sice týž, avšak poměr kapitálu obíhajícího k bohatství celkovému jest u každého státu jiný, a jest zajímavo stanovití, že u států průmyslových jest značně větší nežli u států více rolnických, nebo těch, kde se průmysl a obchod začínají teprve rozvíjeti. Tak na příklad činí obíhající kapitál 35% celkového bohatství v Anglii, v Belgii 28%, v Holandsku 27%, ve Francii 26%, v Německu 18%, v Rusku, Rakousku a Italii asi 9%.

Když pak vypočítáme, jaké celkové bohatství připadá na jednoho obyvatele toho kterého státu, vyjdou nám asi tyto číslice, jež se ve mnohém různí od předešlých. Každý jednotlivý obyvatel Anglie má průměrně 7400 korun celkového majetku; Francouz 6500, Holanďan 4600, Belgičan a Němec 3900, Rakušan a Ital 2500, Rus 1500.

Vypočítáme-li podíl jednotlivých obyvatelů těchto států na kapitálu obíhajícím, stanou se rozdíly ještě mnohem příkřejšími: Angličan má 2650 korun, Francouz 1700, Holanďan 1250, Belgičan 1070, Němec a Ital 700, Rakušan 220 a Rus 150.

Zcela jinak opět jeví se obtížení daněmi, vyplývajícími z každoročních rozpočtů jednotlivých státův.

V okrouhlých číslicích činí rozpočet Německa (spolkových států i říšských zemí) 4 miliardy, neboli jinými slovy řečeno věnuje Německo na veřejné vydaje 2 procenta svého celkového bohatství. V Anglii (rozpočet 3 miliardy), obnáší tento poměr pouze 1 procento; ve Francii (rozpočet 3½ miliardy) 1,4 procenta; v Rusku (rozpočet 2 miliardy 700 milionů) 1,7 procenta; pro Rakousko jest poměr ten při rozpočtu 2 miliard (1,9%) ještě nepříznivější. V Italii (1,8 miliardy) obnáší dokonce 2,3 procenta; Belgie spokojuje se s 1,5 procenta (rozpočet 375 milionů), v Holandsku pak obnáší tento poměr 1,4 procenta (rozpočet 300 milionů).

Z toho vysvítá, že vysoký rozpočet neznamená ještě vysoké zatížení poplatnictva, je-li národní jmění dosti veliké. Z uvedených číslic však následuje, že nejvíce zatíženi jsou poplatníci v Italii, pak následuje Německo, Rakousko, Rusko, Belgie, Francie, Holandsko a Anglie.