Boj proti rakovině v roce 1929: Ozařování, chemoterapie a státem organizovaný monitoring prvních příznaků rakoviny u obyvatel

Vyšetření.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Boj proti rakovině.

Francie náleží mezi první ze států, kde byl vedle opatření protituberkulosních organisován též boj proti rakovině, jež zaujímá stále vyšší procento v úmrtních statistikách kulturních národů.

Při počátečním úsilí dobročinných společností (Ligue franco-aglo-americaine contre le cancer, L’assotiation francaise pour ľétude du cancer a j.) se postavily zdravotní úřady v čelo boje proti rakovině zřízením obvodových ústředí protirakovinných. Z těchto je největší pařížský ústav pro léčení rakoviny (Institut du cancer) ve Villejuif.

V historii protirakovinného ústavu ve Villejuif se projevuje zároveň poučným způsobem změna názorů na toto onemocnění od počáteční předválečné skepse, jež hleděla jen vhodným ubytováním a příznakovou léčbou poskytnouti nemocným úlevy a posledního útulku v poznenáhlém odumírání, k činorodému optimismu, jenž vytrysknuv z řad lékařských, hledal a nalezl nové prostředky k léčbě zhoubných nádorů a vedl konečně po válce k obecné organisaci boje proti rakovině, podporovaného a rozšířeného po celé Francii.

Několik let před válkou daroval pařížský Pavel Brousse větší část svého majetku zdravotním úřadům s přáním, aby byl vybudován útulek pro osoby zestárlé, trpící nevyléčitelnou chorobou. V tichém předměstí Villejuif zakoupen byl vhodný pozemek a zhotoveny plány na rozsáhlý ústav, sestávající z mnoha pavilonů. Správní budova a hlavní pavilony, obrácené průčelím do Avenue des Écoles, byly otevřeny v roce 1913.

Ústav nesl k poctě zakladatelově název: Župní útulna Pavla Brousse pro sešlé a nevyléčitelné (Hospice départemental Paul Brousse de viellards infirmes et incurables) Za války byl ústav dobudován, takže nyní se skládá z dvaceti budov jednopatrových a dvoupatrových, obsahujících úhrnem přes 1200 lůžek pro nemocné, dále místnosti správní, lékárnu, kuchyně, lázně, prádelny atd. Jednotlivé budovy spojeny jsou koridory, po stranách otevřenými. Vzadu je reservován velký pozemek pro další rozšiřování ústavu, které se provede asi příštím rokem.

Prosektorem a zároveň ředitelem nově zřizovaného ústavu jmenován byl prof. Gustav Roussy, známý patologický anatom, jenž všechnu svou dřívější činnost vědeckou věnoval studiu a klasifikaci zhoubných nádorů. Nové poznatky, získané na velikém počtu případů z Broussovy útulny, měly sloužili za podklad další vědecké práce.

Leč prof. Roussy se nespokojil pouhým drobnohledným zkoumáním mrtvého organismu lidského, ani biologickým pokusem na zvířeti, nýbrž obrátil veškeré své snahy k léčení rakoviny; vedoucího svého postavení v novém ústavě tímto směrem též plně využil.

Proto hned po válce, sotva bylo vnější vybudování ústavu dokončeno, zřídil laboratoř klinickou, roentgenologickou a radiumterapeutickou, ve které se počalo pracovati 1. října 1921. Léčby radiem se ujala Mme Simone Laborde, která náleží dnes k předním představitelům klasické školy radiumterapeutické, vzešlé z ústavu objevitelů radia, manželů Curieových (Fondation Curie).

Na rozdíl od americkvch lékařů, kteří, disponujíce bohatými fondy peněžními, užívají zářičů s velkým množstvím (gram i více) radia, léčí radiologové francouzští pomocí malých dutých jehel nebo trubiček platinových, obsahujících toliko 2—10 miligramů tohoto prvku. Jehlové zářiče se zabodávají ve vhodných případech přímo do tkáně nádoru (radiopunktura); radium v platinových tubách se upevní na potřebnou dobu, zpravidla několika dnů, pomocí voskového odlitku (muláže) na povrch nádoru.

Vlivem paprsků radia, filtrovaných platinovým obalem zářiče, odumírají rakovinné buňky, nádor se rozpadne, načež bujením vaziva z okolí nastane zjizvení. Metodu tuto vypěstili francouzští lékaři až do nejmenších detailů a dosáhli jí pozoruhodných výsledků.

Teprve v poslední době zhotoveny byly i ve Francii zářiče s větším množstvím radia ve zvláštním přístroji, kterým se, obdobně jako roentgenovou lampou, ozařuje z větší vzdálenosti (telecurieterapie). Z těchto se osvědčil nejlépe přístroj ústavu ve Villejuif, konstruovaný paní Labordeovou. Obsahuje jeden gram radia a vedle jiných předností vyniká tím, že se jím zkracuje doba ozařovací na několik hodin.

Cílem léčení je zničení národového ložiska a odstranění nebo sterilizace uzlin příslušné mízní oblasti, do níž rakovinná nákaza záliv proniká. Hlavním vodítkem, určujícím způsob léčby jednotlivých pacientů, je drobnohledný průzkum malé částice nádoru, získané pokusným výřezem.

Prof. Roussy, přihlížeje nejen k charakteru nádorových buněk, nýbrž i ke stavu okolní tkáně, ve které je nádor zakotven, vytýčil na základě svých bohatých zkušeností přesné směrnice, jimiž se volba nejvhodnějšího léčebného prostředku řídí.

Z těchto stojí dosud na prvním místě zákrok chirurgický, zejména byl-li proveden zavčas a sledován dodatečným ozařováním. Vedle operace se uplatňuje stále více v therapii rakoviny ozařování paprsky roentgenovými a zejména radiovými, jež se stává v poslední době význačnou samostatnou metodou léčebnou.

Pokusně hledí se zvýšit vzdornost organismu proti rakovinné nákaze podáváním přípravků organických a chemických (chemoterapie), z nichž některé sensibilisují buňky nádorové, takže ty pak při ozařování snáze propadají ničivému vlivu paprsků.

Leč zavedením nových léčebných metod nebyl ještě problém rakoviny rozřešen úplně. Jednou z prvních podmínek zdaru v therapii rakoviny je včasné rozpoznání nádoru. Proto je důležito, aby bylo nejširším vrstvám obyvatelstva umožněno vyhledali kdykoliv odbornou poradu lékařskou a aby v případech podezření na rakovinu byli pacienti vyšetřeni všemi prostředky, jimiž dnes lékařská věda disponuje.

Tento problém, který je z velké části též otázkou sociální, byl rozřešen ve Francii v roce 1923, kdy byl zásluhou bývalého ministra Pavla Strausse organisován soustavný boj proti rakovině zřízením obvodových ústředí (centre régionale de lutte contre le cancer = centre anticancéreux), jichž je ve Francii devět. Centra protirakovinná jsou společná vždy několika župám a jsou ve větších provinciálních městech přičleněna buď k nemocnicím nebo klinikám. Sídlem jejich je: Bordeaux, Lyon, Montpellier, Toulous, Nancy, Nuntes, Rennes a Strassbourg.

Pařížské centrum (Centre anticancéreux de la banlieue parisienne) bylo zřízeno v ústavě Broussově ve Villejuif a je určeno pro čtyři departementy pařížského obvodu: Seine, Seine et Oise, Seine et Marne a Loiret. V každé z těchto žup je několik (čtyři až šest) poraden na způsob stalých dispeusářů, řízených místními lékaři. Zde lékař nemocného prohlédne a uzná-li potřebu zvláštního vyšetření nebo léčebného zákroku, odešle pacienta s dopisem do centrálního ústavu ve Villejuif. Centra a diapensáře protirakovinné jsou součástí úřadu župního a vedou ve stálé kontrole všechny léčebné pacienty. Léčení nemajetných je bezplatné, neboť vydání dispensářů se hradí státní subvencí.

Zřízením protirakovinného centra v ústavu ve Villejuif se změnil podstatně způsob jeho provozu. Tak z asylu pro nevyléčitelné, jak byl původně projektován šlechetným zakladatelem, se stal přičiněním lékařů a důmyslným zásahem státní správy veliký léčebný ústav, který většinu pacientů buď dočasně nebo trvale vyhojených vrací zpět lidské společnosti. Soustředěním nemocných rakovinou v odborně zařízeném ústavě vzrůstá však i procento vyléčených a četné trvalé úspěchy u pacientů, kteří donedávna byli považovaní za ztracené, jsou zajisté nejlepší odměnou obětavé námahy lékařů.

Po vzoru léčebných ústavů v cizině chce spolek Dům útěchy v Brně vybudovati rovněž ústav pro léčení zhoubných nádorů, který by se stal prvním článkem v síti proti rakovinných institucí u nás. Šlechetnými dary jednotlivců i korporací a vzácným porozuměním rozhodujících činitelů bylo umožněno, že se stavbou Domu útěchy se v nejbližší době započne.

Poznámka Bejvávalo.cz
Také si po přečtení tohoto textu říkáte, jak daleko bychom dnes byli s léčbou rakoviny, kdyby historie probíhala trošku jinak? Kdyby jen pár let po napsání tohoto článku nebyla Francie přepadena Hitlerem a celý svět nemusel nejdříve řešit druhou světovou válku a po válce desítky let obnovovat válkou zničené hospodářství a následnou „studenou válku“ východu a západu?

I samotný autor tohoto článku MUDr. Bohdan Hejduk se místo boje s rakovinou po německé okupaci přidal k odboji a následně se stal vojenským lékařem nejdříve československé zahraniční armády a v roce 1944 pracoval jako chirurg v americké armádě. Po válce se v roce 1945 vrátil do Brna, kde byl přednostou II. chirurgické kliniky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a následně i profesorem. Režim po komunistickém puči mu ale nevyhovoval a tak v roce 1950 emigroval.

Kdo ví, nebýt všech těchto událostí, tak dnes mohla být rakovina už dávno vymýcená...