Brněnské spravedlnost v minulosti: Co rozhodovalo o trestu za napadení nebo znásilnění?

Starobrněnská facka.

Nemyslím nějakou na Starém Brně spáchanou, nýbrž v Brně za stara. Patřila k významným obyčejům, neboť jí brněnská práva věnují obzvláštní pozornost.

Menší privilegium krále Václava, zaručující Brnu zvláštní svobody, určovalo: »Kdokoli kyjem pobije pořádného člověka, jenž nepatří k váženějším v městě, zaplatí soudci talent (asi 24 K podle jména, ale podle hodnoty nynější přes tisícovku), pobitému dva; bude-li uvnitř městských hradeb potlučen někdo, jenž má jmění za 30 talentů, zaplatí mu vinník 5 talentů a soudci 2; bude-li pobita nějaká lehká nebo nepoctivá osoba, která toho snad vlastní vinou zasloužila, nařknutý bude práv, dokáže-li to věrohodný svědek.

Rovněž dá-li někdo poliček měšťanovi, jenž nepatři mezi váženější, dá soudci půl, zpoličkovanému celý talent.« Kolik by dostal zcela vážený a nejváženější, se neparví, ale patrně víc. I je zřejmo, že byly facky rozdílné a jen lehkým lidem laciné, ostatním však drahé převelmi.

Dělati rozdíly líbilo se tehdy velmi; ve všem všudy.

Tak na př. větší privilegium téhož krále praví Brňanům: »Urazí-li měšťan někomu ruku, nohu, nos, nebo jiný ušlechtilý úd, zaplatí soudci 5, poškozenému 10 talentů; nebude-li moci, pak oko za oko, ruku za ruku.« I tělo bylo tedy pečlivě rozděleno na části šlechtické či ušlechtilé a obyčejné.

Mezi ženami pak také jest činěn rozdíl. Napřed jsou ženy počestně a panny, pak jen »obyčejné« (škoda, že není známo, kterých bylo více). Kdo učinil násilí těm prvým, musil se podrobiti očistě žhavým železem, a neočistil-li se, ztratil hrdlo — jestliže dokázala ona ubožka svědectvím dvou věrohodných mužů, že křičela.

Měla-li na to svědků sedm, ztratil hrdlo bez dalších cavyků. Těm ostatním, obyčejným ženám, měl soud »zjednati jen zadostiučinění« a také mohl vinníka i potrestali, chtěl-li.