Browning 7.65: první poloautomatická pistole, která je dodnes legendou

Browningova opakovačka

V rozvoji střelných zbraní vůbec můžeme rozeznávati tři hlavní doby. První zbraně střelné nabíjely se předem, a to nejen děla, ale i pušky a bambitky.

Doba ta trvala až do polovice 19. století. Všeobecné zavedení zadovek způsobeno bylo překvapujícím vítězstvím Pruska nad Rakouskem r. 1866.

Tehdejší vítězná braň, Dreyseova jehlovka, stala se vzorem pro pušky všech států, které si o překot přispěšovaly s novým vyzbrojením svých vojsk.

Avšak sotva že státy byly s touto drahou prací hotovy, vyskytla se úplně nová soustava střelných zbraní, jichž vynálezcem se stal r. 1883 Hiram Maxim.

Byla to především strojová děla se samočinným nabíjením, natahováním kohoutku, vypalováním ran a vyhazováním prázdných nábojnic. Soustava těchto dél vedla pak i k sestrojení samočinných pušek magacínových.

Dnes pak předvádíme svým čtenářům novou americkou bambitku, rovněž na témže základě zhotovenou. Původcem jejím jest americký inženýr Browning (Braunyng), podle něhož se také browningkou nazývá.

Na první pohled jeví se nám tato bambitka býti tvaru poněkud neobvyklého. Celá bambitka jest z obou stran stlačena, hlaveň jest zdánlivě dvojitá a nazad hrbolovitě vyvstalá, rukojeť pak přimyká se k ní v úhlu téměř pravém. Také rukojeť jest plochá a po celé délce úplně stejně široká. Tvar ten podmíněn jest okolností, že její dutina v sobě skrývá zásobárnu se sedmi náboji, které perem jsouce z dola zdvihány postupně do hlavně vstupují, tak že se nejrychlejším sledem dá sedm ran po sobě vypáliti.

V tom podobá se tudíž revolveru, nad nějž však ve mnohém vyniká. Již svým plochým tvarem a zaokrouhlenými hranami stává se k nosení mnohem příhodnější; nemajíc otáčivého bubínku jest mnohem pevnější a trvalejší; — unikání plynů nazad, jako se to u všech revolverů mezi hlavní a bubínkem děje, jest u browningky naprosto vyloučeno, a veškera síla plynů prachových jest sestředěna na pohon střely. Proto jest dostřel a průbojnost této bambitky mnohonásobně větší než u kteréhokoli revolveru.

Na 10 m projde koule čtyřmi jedlovými prkny o 25 mm tloušťky; na 200 m proráží ještě dvě prkna taková, z čehož poznáváme, že tato zbraň jest i na větší ještě vzdálenosti člověku nebezpečnou, ano smrtící.

Mimo to pak jest míření touto bambitkou nepoměrně bezpečnější než revolverem. Zpětný náraz způsobuje totiž při revolveru značně nadzdvižení hlavně již v době, kdy střela hlaveň ani ještě neopustila. Proto jest nutno, nejen revolver při míření velmi pevně v pěsti sevříti, nýbrž ještě nad to níže mířiti, než kam hodláme dostřelili.

Z té příčiny stanovena byla muška nejlepších revolverů tak vysoko, že osa hlavně směřuje na 40 cm pod cíl již při vzdálenosti 9 m. Z toho ovšem poznáváme, že o bezpečném míření při revolveru nemůže býti ani řeči. A to tím méně, že střela na své dráze přechází z bubínku do hlavně, jichž osy velmi často nejsou ani stejnosměrné.

Všech těchto neshod u Browningovy bambitky není. Zpětný náraz zachycuje se nejprve pohyblivými saněmi nad hlavní; nežli pak na pevné stěny bambitky a na střelcovu pěst přejde, jest střela již dávno z hlavně, aniž by směr dráhy její mohl zpětným nárazem býti pozměněn.

Mimo to spočívá náboj před výstřelem v hlavni, v zadu dokonale uzavřené, tak že ani ztráta prachových plynův, ani změna směru v hlavni samotné není vůbec možna.

Rozměry Browningovy bambitky jsou pak tyto:

Délka celé bambitky jest: 163 mm
výška: 102 mm
šířka: 22 mm

délka hlavně: 102 mm
ráž: 7,65
počet ryh: 5
délka náboje: 25 mm
váha náboje: 77 g
váha střely: 48 g
váha prachu: 0,2 g
počátečná rychlost střely: 270 m
váha bambitky s magacínem: 654 g
váha bambitky prázdné: 600 g

Chtíce této bambitky užiti, musíme ji nejprve nabiti. Za tím účelem uvolníme na dolejší straně péro a vytáhneme magacín. Nabíjení magacínu provádí se tak, že se s hora stlačí péro v magacíně dolů, a zastrčí se nad ně náboj do magacínu; ostatní náboje zastrkují se nad náboj předcházející. Do magacínu vejde se 7 nábojův; chceme-li míti 8 ran, můžeme mimo to ještě jeden náboj přímo do hlavně zastrčiti. Po té zastrčíme magacín z dola do dutiny rukojeti tak daleko, až zabezpečovací péro zapadne.

Máme-li bambitku ke střelbě připraviti, chopíme ji pevně pravou rukou a zatáhneme levou rukou hořejší pohyblivou část (saně) tak daleko nazad, pokud to vůbec jde, načež ji zase ku předu pustíme. Aby hmat levé ruky byl pevný, opatřeny jsou saně vzadu na obou stranách ryhovanými ploškami.

Tímto pohybem vklouzl jeden náboj do hlavně, a zároveň natáhla se bambitka, tak že lze nyní ránu vypáliti. Stiskneme-li ukazovákem spoušť, vyjde rána, a zpátečným nárazem pošinou se saně nazad, čímž se nejen vypálená nábojnice vyhodí, nýbrž i nový náboj do hlavně zavede. Bambitka je tím zase k nové ráně připravena.

Aby rychlé vypalování ran nebylo s nebezpečenstvím pro samotného střelce spojeno, — což by se státi mohlo tehdy, kdyby střelec dříve ránu vypálil, než je bambitka k nové ráně úplně připravena a dokud jest komora ještě otevřena je spoušť zařízena tak, že se vůbec dřív ani stisknouti nedá, dokud zpátečný náraz všechnu svoji práci nedokončil a závěr komory dokonale neprovedl.

Proti nahodilému výstřelu dá se bambitka naprosto spolehlivě zabezpečiti. Stane se to malou otáčivou destičkou, která se vzadu nad rukojetí nalézá. Otočíme-li ji do postavení, v němž se na obr. 1. nalézá, jest výstřel znemožněn; otočíme-li ji na levo, uvolňujeme tím spoušť. Poloha této desky je tak výhodně volena, že ji palcem pravé ruky i mezi střelbou ovládati můžeme.

Rychlost, s jakou se Browningova bambitka dá k palbě připraviti, jest věru překvapující. I když není k palbě natažena, dá se mnohem rychleji upraviti než kterýkoli revolver. Náboje plněny jsou prachem bezdýmným, olověné jejich střely mají plášť ocelový. Nová tato zbraň spojuje s obdivuhodnou přesností výkonu zároveň překvapující jednoduchost konstrukce.

Browningova bambitka prodává se v závodě Emila Eggertha v Písku za 56 korun.