Utracování novorozeňat.
U velké části primitivních národů byl (a přes úsilí koloniálních mocí místo dosud je) rozšířen hrozný zvyk utratit novorozeně slabé nebo ženského pohlaví nebo jedno z dvojčat.
Příčinou někdy bývá, že by matka dvojčata neuživila; avšak jsou i jiné důvody toho ukrutného zvyku. U mexických Abiponů kojí matka dítě po tři roky, a po tu dobu nesmí mít se svým mužem manželských styků. To velmi často muže omrzí, takže si vezme jinou ženu.
Proto ženy hned po porodu často zabijí své dítě, ze strachu, aby je muž nezavrhl pro jinou ženu. Nikoho nenapadne jim to mít za zlé; jsou to jinak dobré matky, které upřímně oplakávají své děti, které zemřely nějakou chorobou.
Jinde jsou hospodářské důvody k utracování novorozeňat. Na příklad u Paraguayských Indiánu koná žena všechnu hrubou práci v zahradě i nu poli: v tom jí mateřství překáží.
U nomádských Indiánu se stěhuje kmen za den často už deset nebo dvacet mil dále: při tom žena musí nést na zádech v ohromné síti všechen pohyblivý majetek, nářadí, džbány, kožišiny a látky, v jedné ruce železnou tyč, ve druhé slepici nebo kočku; dítě jí při tom sedí na ramenou; proto si nemůže dovolit víc než jedno dítě. Při tom pán domu kráčí před ní, nese jen luk a šípy.
— Ale u všech těch národů platí že dítě smí být utraceno jenom v té chvíli, kdy přišlo na svět: jakmile mu matka jen jedinkrát dá napít mléka svých prsou, nesmí mu už vzít život.
témata článku:
Diskuze k článku „Brutální mateřství: Proč ženy v některých zemích beztrestně zabíjejí své právě narozené děti?“