Co pro naše předky znamenal led a co o něm věděli?

Led, led, led!

Aneb: led není pouze pro kanadský hockey.

Jak to již tak na světě bývá, hubuje se v létě na vedro, v zimě na mráz. Ráno vstáváte, jedním okem pozorujete skromně zalezlou rtuť v teploměru a druhým se ohlížíte po pořádném svetru, který by nejlépe uchránil tu trošku tělesného tepla, nyní tak drahocennou.

Vlády se ujala zima a s ní se i pozměnil náš slovník tak, že se nápadně často opakují slůvka: sníh, mrzne, to je zima, mám nohy jako kus ledu. Ano, toto krátké slovíčko led, hraje dnes velikou roli v našem životě. Podívejme se však trochu blíže na tento výraz a trochu jinýma očima než ten, kdo zimou přešlapuje na nástupišti elektrické dráhy.

Led. V mysli nám vyvstane oslnivě lesklá plocha kluziště a na ní v záři reflektorů vznášející se krasobruslařka. Zatím však v Ottově naučném slovníku je docela nepoeticky poznamenáno, že led, jakožto takový, jest pouhý tuhý stav vody. Ano, příroda si nevymyslila led pouze k radosti zimních sportovců, ale jako důležitého činitele v životě země i lidí.

Již na obecné škole jsme poznali, že klesne-li teplota na bod mrazu, přechází voda ze skupenství kapalného ve skupenství tuhé... Dále jsme vyčetli z učebnic, že je-li voda v klidu, lze jí přechladiti o 5 i více stupňů pod nulou. Nárazem potom, že rychle zamrzá. Učili jsme se, že přechladí-li se takto kapky dešťové, procházející studeným pásmem vzduchu, dopadem na zem zmrznou a tvoří tak velmi příjemné náledí.

Pamatujeme si snad ještě, že mrzne-li voda, vydává ze sebe teplo, naopak když potom taje, odnímá teplotu ovzduší. Vzpomínám si, jak nám stařičký profesor vykládal, jak to příroda moudře zařídila, neboť kdyby k tání nebylo třeba tepla, rozpustil by se všechen led i sníh, jakmile by teploměr ukazoval na nule, což by vedlo k velikým povodním.

Později nás učili jak led působí na rozrušování povrchu zemského tím, že má větší objem než voda, ze které povstal. V trhlinách skal vyvine takový tlak, že mu neodolá ani nejpevnější hornina.

Dále jest nám o ledu uvažovati jako o věrném pomocníku i chlebodárci. Vzpomínáte si snad, s jakou rozkoši spočinul váš zrak po dlouhém pochodu v horkém letním dni na sklenici studeného piva? Nic na světě není zadarmo a proto i tento požitek si leckdo musí vykoupiti omrzlými patami.

Dnes bychom se sice snadněji obešli bez mrazu než naši dědečkové, neboť o to se postaraly továrny na umělý led, které navzdory stoupajícímu teploměru, dovedou připravit kostky konservované zimy.

Myslíte však, že ona hospůdka v Českém ráji, kde jste se tak s chutí napili, měla ve sklepení led umělý? Ne. O příjemné osvěžení se vám postarali ledaři, kteří mají právě dnes nejvíce práce. Vrhnou se na neporušenou plochu zamrzlého rybníka a velikými sekyrami a háky dobývají kvádry ledu, nakládají na vozy a svážejí jej do lednic.

Slovo lednice, utvořené zase z toho prostého názvu led, si můžeme různě představovati. Jest rozdíl mezi ledničkou elektrickou v domácnosti která připraví úhledné kostky ledu do limonády nebo whisky se sodou a lednicí, kam ukládají otužilí mužové výsledek své namáhavé práce. Bývá to dřevěné nebo kamenné stavení na okraji města, s dvojitými stěnami, jež jsou vyplněny látkou, která špatně vodí teplo, na př. popelem slamou a pod.

Svezený led se do nich pečlivě srovnává, neboť má-li vydržeti až do léta ve stavu zmrzlém, jest mu nutno věnovati určitou pozornost. Zásada tu jest, že musí zde býti důkladně utěsněn. Proto se sekají pravidelné tvary, které lze složití k sobě, aniž by vznikly mezery.

Není-li to možno, tu se musí led roztlouci, utěsnati, zaliti vodou tak, aby vznikl jednolitý celek. Nejlépe se prý ledu daří, když jest stěsnán do podoby koule a s povrchem hladkým. Další ošetření převezme tepelná isolace.

Zde se nám tedy představil led jako chlebodárce. Však i jiným způsobem dává příležitost k výdělku prostých lidí. Stačí pohlédnouti na zamrzlou Vltavu nebo bývalé tennisové dvorce a poznáme ihned jak.

Spousta drobotiny větší i menší, hemžící se více méně zdařile na kluzkém povrchu kluziště, znamená stejný počet podesátníků, korun nebo i více do kapsy nájemce. Ten potom s hadicí v ruce nebo s koštětem na odstraňování sněhu se mazlí s ledovou plochou, aby zajistil mladým i starým příjemné užití volných chvílí. A i ta babka, která prodává v ohřívárně čaj, nebo ten, kdož připíná či šněruje návštěvníkům brusle, má radost, že jest nám dáno ledu a s ním i zase několik korun výdělku.

Kromě Ledče, ledna, Ledenic, přijdeme i k výrazu ledová doba, ledovec. To nás zase může jenom potěšiti, neboť při pomyšlení, že kdysi zasahovaly nekonečné ledovce až na území severních Čech, snadněji snášíme mrznoucí boltce ušní. Každá vločka sněhu se nám pak zdá jako pozdrav doby dávno minulé a uvědomíme si zároveň, že jsme i v té zimě šťastni, neboť máme vyhlídku, že přijde zase teplo.

Tak bychom mohli pokračovati v obměnách našeho slovíčka led a vždy bychom přišli k nějaké zajímavosti, jež by nás nakonec přesvědčila že jest vlastně dobře, že ráno, při cestě do úřadu vane nám v tvář vánek ztotožňující těch sedmnáct stupňů našeho teploměru.

Podívali jsme se na led jinými zraky, než hledí sportovní rubrika a tak přicházíme k poznání, že ne vše, co počíná se slůvkem led, se točí kolem hockeyky a touše. Přidejme si na konec do své sbírky tři ledové muže, kteří nám to potvrdí, neboť mají název hodný nejzdatnějších „kanaďanů“ a přec nemají s hockeyem nic společného.