Dojmy tonoucího.
Dojmy tonoucího než nastane bezvědomí, líčí se obyčejné jako obraz nejdůležitějších událostí života, vynořující se před duševním zrakem, načež po arnikových obtížích dýchání nastává stav nikoli nepříjemný.
Avšak loto líčení nikterak nepotvrzuje článek v »Semaine Médicale«, kde lékař dr. J. A. Lowson, jenž sám byl blízek smrti utonutím, popisuje, co při tom pocítil. Při plavbě do Columbie narazila loď, na níž se dr. Lowson nalézal, na skalisko a potopila se.
Lékař meškající na palubě smeten vlnou přes palubu a stržen vírem potápějícího se vraku do hlubiny. Marně snažil se dostat se nad povrch vody.
Toto úsilí značně zmenšilo zásobu vzduchu v plicích, takže dr. Lowson po 10 až 15 vteřinách byl nucen vdechnout, což ihned způsobilo prudkou stísněnost. Pronikavá bolest, jíž při tom pocítil, ze všech pocitů nejvíce se mu vtiskla v paměť. Tonoucí měl pocit, jakoby byl čím dál tím více tisknut svěrákem, až se zdálo, že hrudník, páteř a žebra prolomí.
As po deseti pokusech vdechování stávaly se obtíže při polykání vždy častějšími, tak že všechna naděje mizela. Pak zdálo se, že stísněnost dosáhla vrchole, ale bolesti s tím spojené ubývalo tou měrou, čím více se k selina uhličitá hromadila v krvi.
Zároveň se stávaly pokusy vdechování a polykání s tím spojené vždy vzácnějšími. Kdykoli chtěl vydechnout, naplnila se mu ústa vodou, tak že, jakmile záklopka hrtanová přitiskla se k hrtanu, voda spolknuta.
Zdálo se, že záklopka hrtanu zvedá se toliko při krátkém vydechnutí, následujícím na vdechnutí. Duševní slav tonoucího byl pak ovšem takový, jakoby měl příjemný sen.
Jak dlouho byl pod vodou, nemůže dr. Lowson pověděti, myslí však, že to trvalo as dvě minuly. Když se vzpamatoval, byl opět na povrchu vody a as tucetkrát z hluboka dechl.
Podařilo se mu, dostat se na břeh, kdež se ihned doslavilo dávení; z průdušek nebyla při tom vyvržena žádná voda.
témata článku:
Diskuze k článku „Co zažívá člověk, který se topí? Popíše vám to lékař, který se sám málem utopil!“