Děsivé životní podmínky chlapců, kteří kdysi vyráželi do světa do učení

Osud českých učňů.

Jen zřídka kdy podaří se nahlédnouti pod roušku, kteráž zahaluje život a utrpení oněch neblahých českých hochů, jež poměry záhy vypuzeni jsou z lůna rodiny, aby hledali si obživu a zaměstnání mimo domov, v nehostinné, nevlídné cizině, kteréž věru draze musí odplatiti za suchou kůrku, poskytnutou jako by z milosti.

Jaký život vede ku př. chudý český hoch, jenž dán jest na učení do Vídně, kde učí se u mistra rok za rok, a kde síly jeho využitkují se do krajnosti. Ten, kdož všechny tyto svízele přestojí a domůže se konečně po letech trpké práce v sídelním městě postavení jako samostatný živnostník, může věru mnoho vyprávěti o zkušenostech nabytých.

Že ne každý útrapy ty přestojí, o tom svědčí následující hrozný případ, jenž zasluhuje, aby uveden byl ve známost nejširší. Těchto dnů dopraven byl do všeobecné nemocnice vídenské 15letý učeň František Babák.

Nalezal se v hrozném stavu; tělo jeho bylo kost a kůže, a byl více mrtev než živ. Zjistilo se, že nalezal se v učení u klempířského mistra a installatéra vodovodů a plynovodů, jehož jméno listy vídenské zatajují, uvádějíce pouze, že nazývá se Edvard B. a bydlí v 8. okresu.

Nemocný hoch, když poskytnuta mu byla prvá pomoc, udal, že onemocněl asi před osmi dny, a že ode dne své neschopnosti k práci nedostával žádné potravy více. Osm dní žil vůbec bez pokrmu.

Následky dostavily se záhy — nebožák zemřel po krátkém pobytu v nemocnici, jejíž správa, vzhledem k udání Babákovu a lékařskému nálezu uznala za nutné, oznámiti případ příslušnému policejnímu komisařství a mrtvolu dodati na patřičné místo za účelem soudní pytvy.