Děsivý průběh vztekliny u muže, kterému nedokázal pomoci ani profesor Thomayer

Psi a malá štěňata.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Pozor před vzteklým psem: strašná smrt vzteklinou stiženého

Dne 17. března přiběhl do obce Dymokur malý cizí psík, který se nejprve vrhl na dělníka Pavla Matějku, který sehnut pracoval na půdě a kousl ho do rtu.

Potom pokousal ještě jedno děvčátko, načež byl pronásledován a zastřelen. Oba pokousaní byli odvedeni do Pasteurova ústavu ve Vídni, kde pobyli 13 dnů a byli propuštěni. Děvčátko odvezli rodiče do Dymokur, domněle uzdravený dělník odjel do Prahy a v pátek navštívil svoji sestru v Nuslích.

Ze začátku nepozoroval na něm nikdo nic zvláštního, ale již po několika hodinách začal si Majějka stěžovati, že jdou na něho zvláštní strachy, odmítal veškerý pokrm a nápoj, který mu sestra podávala. Jelikož se u něho objevily žaludeční potíže, odvedla ho sestra k lékaři, který nemocného doporučil na kliniku prof. dra. Thomayera. Sestra vyprovodila jej do všeobecné nemocnice, kde udala, že stůně na žaludek a chorý byl přijat na klinice prof. dra. Thomayera.

První ho vyšetřoval asistent dr. Sieber, jemuž nemocný klidně a souvisle vyprávěl, že ho v Dymokurech kousl pes, že byl odvezen do Pasteurova ústavu a kdy byl propuštěn. Tyto okolnosti byly sděleny přednostovi kliniky prof. Thomayerovi, který vyslovil podiv, jak mohl býti Matějka propuštěn z ústavu vídeňského již za 13 dnů a projevil obavu, že příznaky, které se u nemocného jeví, mohou býti známkami nadcházejícího záchvatu strašné vztekliny.

Nařídil proto, aby nemocný byl pečlivě střežen a každá změna v jeho chování aby byla ihned hlášena. Matějka choval se po celý večer i po celou noc klidně a jen zkušenému zraku lékařů neušlo, že jeho duševní stav se mění k horšímu a že jest stále zádumčivější. Ale že by katastrofa byla tak blízka, nikdo nečekal.

Dne 5. dubna počal Matějka jeviti velký nepokoj a z úst mu začaly téci husté sliny. Pak začal kolem sebe chňapati a konečně začal zuřiti a vydávati z hrdla řvaní, které jeho okolí naplňovalo hrůzou. Předpověď prof. dra. Thomayera se vyplnila. Assistent dr. Sieber dal ihned přivolati sedm sluhů, vesměs silných a svalnatých mužů, kteří měli mnoho práce, než zuřivého ubohého vzteklence přemohli a svázali.

Nebožák byl potom přenesen do separace na železnou postel a obtočen pevně sítí, aby při zmítání nemohl vypadnouti. Lékaři totiž stále doufali, že jde jen o první prudký záchvat a že se nemocný zase uklidní.

Případ byl však nad očekávání zvláštní. I ve spoutání byl nemocný tak zuřivě silný, že za nedlouho skoro úplně rozbil silnou železnou postel, na níž byl upoután. Z jeho hrdla vycházely zvuky přímo zvířecí a svalstvo celého jeho těla pracovalo pod účinkem strašného jedu vztekliny tak mohutně, že lékaři předpokládali, že se v krátku vysílí.

Nezbyl tudíž než poslední prostředek. Na zuřícího byly házeny pokrývky a když byl učiněn neškodným svému okolí, dána mu pod kůži injekce utišujícího léku. Ale nepomohla. Vzteklinou stižený zuřil dále! Lékaři ho tedy narkotisovali chloroformem, ale ani tento prostředek se neosvědčil! Nemocný sice částečně pozbyl vědomí, ale jeho tělo i v tomto stavu se neustále zmítalo se stejnou prudkostí.

Po několikahodinném trápení a zuření slábl nemocný, až konečně úplně vysílen zemřel. Mrtvola donesena do ústavu pro soudní pitvu.