Dohazovači a domluvená manželství

Mladým srdcím na uváženou.

MOTTO: V práci a vědění je naše spasení.

Jsem z Vás, a jdu si požalovat, bohužel — na Vás. Píši stručně, chtíc by článek můj byl co možná nejkratší, ježto nechci laskavost pana redaktora přiliš zneužívati. Nelze mi přenésti přes srdce, bych neupozornila Vás na kupecké a tím i nízké uzavírání sňatku u našeho stavu.

Zhusta se stává, že otec, který přenechává synovi statek, požádá prostě dohazovače, aby se ohlédl po nevěstě, která tolik a tolik věna míti musí! A tak často, přečasto, spojí se svazkem posvátným lidé, kteří povahou, vychováním i vzděláním, jsou sobě naprosto cizí.

Mohou být takoví manželé spolu šťastni? Nikoliv! Proto dnes tolik nešťastných manželství! Jest nejvyšší čas, aby podobné uzavírání sňatku z našeho venkova vymizelo. Já takové ucházení — jsem totiž dívka — jen za urážku považuji i přes to, že všechny mé tužby i snahy do budoucnosti spočívaly v tom, že jsem se viděla po boku vzdělaného oekonoma.

A láska má k hospodářství je tak veliká, že dnes klesám pod tíhou vědomí, že mnou, dívkou z přední rodiny ze statku, zemědělec — pohrdá. A kterak se to stalo? K vůli charakteristice našeho lidu to uvádím.

Ucházel se o mně jeden statkář, kteréhož jsem byla nucena vzhledem nerovnému vzdělání odmítnouti. A náš lid nemoha pochopiti, kterak možno odmítnouti bohatého statkáře, hledá příčinu tu v mé antipatii vůči rolnictvu. Tak bylo odsouzeno srdce, které by i několik let svého života za to dalo, kdyby mohlo zůstati mezi svými.

Velká chyba u našeho mladého rolnictva jest, že příliš málo času i peněz k svému sebevzdělání a zdokonalení věnují. Jakmile vychodí školu, nevezmou studijních knih do ruky, ačkoliv více času k disposici mají, nežli je při jiném povolání; příkladně uvádím dobu zimní.

Pan redaktor zajisté by rád, při výběru vhodných knih ku soukromému studiu poradil!? Potom nelze se diviti, že lidé vzdělaní rolnictvem takým pohrdají, neboť i mimoděk vkrádá se pohrdání do duší našich, když čteme list mladého muže, který se jenjen hemží pravopisnými i hrubými chybami.

Vždyť je to i urážkou naší krásné české řeči! Sluší se, by starému rolníku chyba ta byla prominuta; mladému rolníku ji však odpustiti nemáme a nesmíme!

Slyšela jsem kdesi tvrditi, že prý se rolník vzděláváním svému stavu odcizuje a že nemá na to ani peníze!

Není tomu tak! Můj bratr vystudovav vysoké školy, řídí dnes s pravým porozuměním i potěšením náš statek, a já, ač vzdělána jsem v Praze, lnu čistou láskou k hospodářství. Můj otec rodný statek značně zveličil, celý moderními, novými stavbami opatřil, na vzdělání nás dětí celé tisíce věnoval a při tom všem ještě značný kapitál zahospodařil.

Z toho vidno, že není ve statku tak zle; jen trochu více lásky k rodné půdě kdyby bylo! Bohudíky, je u našeho stavu dost vynikajících vzdělanců; jest však žádoucno, aby jeden každý rolník mohl býti za vzdělance považován !

Važte si, moji drazí, važte si našeho čistého, nezkaženého venkova, který duši lidskou ušlechťuje, mysl povznáší!

Jedna z neuznaných.