Dojemná legenda o tom, jak Bůh daroval lidem spánek

Adam a Eva v ráji.
Autoři obrazu Jan Brueghel starší a Peter Paul Rubens.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Jak Bůh stvořil spánek.

Do ráje vedral se hřích. Adam a Eva pojedli ovoce stromu zapovězeného, a před branou rajskou, zavřenou jim na vždy, stál anděl s mečem dvojsečným. Adam a Eva nebyli již nesmrtelní jako andělé, nýbrž podrobeni smrti.

Avšak andělům bylo líto kleslých bratrů, předstoupili před trůn Nejvyššího a řekli: »Pane, smiluj se nad našimi bratry!« Bůh odpověděl: »Utiším jejich bolesti a navyknu je ponenáhlu na smrt!« A Bůh stvořil spánek.

Byl večer; nádherné paprsky zapadajícího slunce pozlacovaly vrcholky stromův. Naši první rodiče seděli podle sebe ruku v ruce pod velikým keřem, jenž daleko kolem sebe šířil opojnou vůni; unaveni celodenní prací pohlíželi očima uslzenýma směrem k zahradě Edenské.

Tu Adam, tiskna umdlenou ruku své družky řekl: »Evo, duch můj počíná se zatemňovati, a oči mé zavírají se proti mé vůli. Nepřichází-li to smrt?«

Byli velmi zarmouceni; pak s pláčem usnuli. Zdálo se jim, že jsou opět v ráji; tak krásnou jevila se země jejich zraku! Od té doby usínali každého dne unaveni jsouce denní prací, a každého dne probudili se šťastni.

Léta míjela, a oni jich nečítali. Jednoho dne, když byli pod kvetoucím keřem, pod týmž, kde poprvé byli usnuli, oko Adamovo zavřelo se na věky a duše jeho odletěla do ráje věčného.

Eva nevěděla, že Adam je mrtev; ulehla jako obyčejně a klidné usnula.

Ráno, když slunce vycházelo, probudila se; vidouc Adama ještě tiše spícího řekla si: »Nechám jej, ať si odpočine.«

Čekala několik hodin, ale Adam se neprobouzel. Porozuměla tedy, že je mrtev. Plakala hořce smrti manželovy po všecky poslední dny života svého, ale nebála se již smrti, neboť věděla, že smrt je spánkem.