Dojemný důkaz důležitosti rodného jazyka

Vlajky.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Mateřský jazyk.

Prof. Thomayer vypravuje v knize Různé příběhy v ovzduší Aeskulapově o staré pražské německé rodině, v niž léčil velkou řadu let a kde se nikdy nepromluvilo slůvka českého.

»V nejednom hovoru se stařičkým pánem a jeho chotí jsem o českých věcech rozmlouval, a lichotím si, že výklad můj nejednu protivu vyrovnal, nejeden útržek potlačil. Poněvadž pak byli oba osou veliké německé společnosti, myslím, že výklady moje měly někdy i dále ještě dobrý výsledek.

Leč všechno na světě podléhá zákonům, a na stařičké přátelé mé konečně přikvačilo jednoho dne znenadání neštěstí. Skorem jako blesk z modrého nebe! Jednoho dne byla paní domu po celé dopoledne ve výborné náladě a přes vysoký věk čile se domácnosti zaměstnávala.

K polednímu pocítila náhle těžkou tíseň na hrudi a hodinu na to vydechla naposled. Uložili jsme ji oblečenou na její lůžko. Posledním okamžikům jejím byl jsem totiž přítomen a snažil se s oedemem plic, jenž život ohrožoval, dle sil svých zápasiti. Leč marně. Harašívé zvuky z průdušek zněly se stále rostoucí příšernou zřetelností, až nemocná dotrpěla.

Když jsme mrtvolu uložili, seděl stařičký manžel mlčky u postele a štkaje opíral hlavu o obě ruce. Cítil jsem, jak krutě tato náhlá ztráta na ubohého starce doléhá. Mlčel jsem.

Náhle však sepjal stařičký pán ruce, a muž, jenž nikdy svého německého přesvědčení netajil a z jehož úst nikdy jsem neslyšel slova českého, zalkal se — po česku: »Ach Kriste Ježíši, co já si smutný počnu!«

Nikdy před tím, ba nikdy po tom neměl jsem význam mateřského jazyka tak pronikavě ozářený, jako v tomto okamžiku. Starý pán byl patrně rodem Čech, narodil se na sklonku století osmnáctého a v úřednické kariéře se dávno před tím poněmčil! Leč nic naplat! K mateřskému jazyku, slyšenému na klíně matčině, utekl se přece, když mu bylo nejhůře, když potřeboval úlevy!

Mateřský jazyk není pouhou cetkou.