Z japonského humoru.
Každý národ má svůj humor, lépe řečeno: své humorné nálady, ještě lépe řečeno: svůj smích.
Nechceme psáti učená pojednání. To je věc Bergsonova, který dnes rozumí humoru nejlépe ze všech lidí. Ale chceme-li podati ukázku japonských vtipů na buzení smíchu, nemůžeme potlačiti poznámku, že je to humor docela jiný, než humor kteréhokoli národa evropského i amerického.
Úplně se odchyluje od estetických i psychologických našich předpokladů a zkušeností. Dokonce i od věcných, neboť je mnohdy tak nesrozumitelný, jako je nám nesrozumitelná spousta věcí z denního japonského života.
Co všem japonským vtipům chybí, je říznost. Jsou tuze zdlouhavé, po orientálsku natahované. Na př. vtip z uměleckého časopisu „Kokkua“:
❋ ❋ ❋
Asa San, kde jsou mé hodinky? Ve správě, ctihodný Sensei. Zítra je máš doma.
— Na druhý den: Asa San, kde jsou mé hodinky? Ach, jak je to nepříjemné! Hodinář je dodá teprve večer.
— Večer: Asa San, kde jsou mé hodinky? Zítra je hodinář zcela určitě přinese, ctihodný Sensei.
— Na druhý den: Asa San, kde jsou mé hodinky? Ctihodný Sensei, zde jsou. Asa San, proč jsi mi neřekla hned, že budou teprve na druhý den? Protože jsem tě nechtěla pohněvat, ctihodný Sensei.
Nad tímto vtipem se Japonci mohou usmát
❋ ❋ ❋
Nebo nad tímto, politickým.
Vůdce oposice. Jestli padne vláda, padne také náš ministr vnitra, který nás stál padesát tisíc jenů.
Druhý: Poněvadž si potom už žádného nového ministra vnitra nemůžeme popřát, ať zůstane při starém...
Třetí: Ano. to stojí za těch 50.000.
Čtvrtý: Mně by bylo těch 50.000 milejší.
Pátý: To ať tedy vláda padne.
❋ ❋ ❋
Na cosi, jako na amerikánský vtip, je upraven tento couravý vaudevile.
Jamagato, tys ještě živ?
— O, Haruto (Jarní děcko), ano, jsem živ.
— Ale, Jamagato, tys přece výtahl černou kuličku, není-li pravda?
— Ano, Haruto, vytáhl.
— A tys slíbil Jamagato, že za 24 hodin zmizíš s povrchu zemského.
— O, Haruto, to jsem slíbil. A také slib dodržel.
— Jakže, tys zmizel, Jamagato, s povrchu zemského?
— Zajisté, Haruto. Což pak nedlíme právě — na moři?
❋ ❋ ❋
Nebo dva vtipy z „Ozandonu“, humorist. lidového listu v Osace. Aforismus o Bernardu Shawovi: Kdo je B. Shaw? Člověk, kterému nic na světě není vhod a který všecko lépe ví.
A politické narážky v této zdlouhavosti:
Kore vu ikura? (Co stojí) ptá se dáma (obrázek) ukazujíc na nějaké krabičky (into).
Obchodník odpovídá: Mio Sen (asi, milostpaní), nový rok přivodí sníh a mráz. Ale japonský národ bude obdařen velkým štěstím. Giinové (poslanci) zruší cla, daljin (ministr vnitra) utluče bolševiky, taši (vyslanec) přiveze z Anglie peníze a soridaijin (minist. předseda) se přistěhuje do Osaky. Japonsko bude největší zemí světa, Kioto hlavním městem západu. Tokio hlavním městem východu.
Ty krabičky jsou po 20 jenech.
témata článku:
Diskuze k článku „Dokážou vás rozesmát japonské vtipy z roku 1929?“