Poetická pošta.
Velmi pěkný a poetický jest zvyk, jenž čím dál tím více nabývá obliby mezi galantními Francouzy zasílati milovaným damám po cvičených holubech drobounké milostné dopisy.
Jakýs umělec, mladý manžel, chlubí se, že nikdy neužil prosaické pošty, aby zaslal své snoubence pozdravy lásky. Jsa šťastným majitelem párku poštovských holubů, bral s sebou po každé, když navštívil svoji nevěstu, jednoho neb oba holuby.
To bylo v době, kdy jeho zasnoubení s bohatou damou bylo ještě tajemstvím pro svět. Jakmile přišel ke své nevěstě, pustil otevřeným oknem jejího pokojíka oba opeřené poslíčky, jež následujíce svého pudu, letěli přímo domů.
Když si ptáci takto byli uvykli na cestu, posílal jich majitel každodenně jednoho z nich k oknu milované dívky, jež na spodní straně pravého křídla nalezla psaníčko z tenounkého papíru, jež složeno, bylo sotva větší než obyčejná poštovní známka.
Drobounkými literami, jež kreslit bylo pro pisatele zajisté nemalou prací, napsáno bylo na lístku poselství lásky. Když mladá dáma vzala psaníčko s křídla, podala poslíčkovi talíř s lahůdkami a zatím co si ptáče pochutnávalo, psala odpověď, s níž okřídlený poslíček vrátil se ke svému pánu.
Takto si dopisovali zcela pravidelně po celý rok, ptáčata vykonávala svůj úkol s největší přesností a svědomitostí.
témata článku:
Diskuze k článku „Dokonale romantická pošta z doby našich prababiček“