Friedrich Nietzsche o emancipace žen.
Názor Nietzsche-ův na emancipaci žen popisuje František Krejčí ve spise: »O filosofii přítomnosti« takto:
»Ze snahy po rovnosti lidí vzešly také moderní snahy po emancipaci ženské, kterými se lidstvo nynější také degeneruje. Nerovnost pohlaví je přirozený zákon; je nutna, poněvadž láska je něčím jiným pro muže a něčím jiným pro ženu.
V životě muže jest episodou, v životě ženy vším. Úkolem muže jest boj proti přírodě a společnosti, kdyby se věnoval jenom lásce, byl by zbabělcem, otrokem, jenž by nezasloužil jména muže ani lásky pravé ženy.
Zákon lásky odloučil muže a ženu nepřekročitelnou hradbou. Žena je zrozena k lásce a poslušnosti; muž má vládnouti a ochraňovati. Má žiti jaksi dvakrát; má si vydobyti kus štěstí a z toho udíleti té, která se mu oddala.
Běda mu však, nedovede-li udržeti plamen lásky v srdci ženy; její láska změní se v nenávist a pohrdání s tím, jejž pokládá za nehodna svého objetí a jenž jí život kazí. Nová doba neuznává tuto přirozenou protivu mezi mužem a ženou a jako se pokusila zveličiti otroka, tak zbožňuje ženu; jako činí sobě rovnými pány a otroky, tak staví ženu na roveň muži.
Emancipovaná žena je Nietzscheovi trnem v oku t. j. žena, která pozbyla bázeň a úctu před mužem, která s ním zachází, jako se sobě rovným, která považuje ohledy a koření se silného pokolení takměř za urážku. Nenávidí pedantskou Blaustrumpf, která se plete do politiky a literatury, a ještě více ženu za obchodnickým stolkem, která protestuje proti domnělému ponížení a hádá se o svá práva.
Nietzsche varuje ženy před scestím, na němž se připraví se o všechen přirozený vliv na muže a na společnost. Tím, že sestupuje ve všední boj, pozbývá svého kouzla, pozbývá ženského studu před ohyzdnou skutečností, sevšední s ostatními. Zároveň rozrušuje si nervy pod záminkou uměleckého vzdělání (zvláště Wagnerovskou hudbou) a stává se čím dále tím neschopnější býti roditelkou krásných dětí.«
témata článku:
Diskuze k článku „Filozof Friedrich Nietzsche: Proč by se ženy neměly chtít emancipovat?“