Henry Ford - překvapivý bojovník za práva dělníků, který zavedl 8 hodinovou pracovní dobu

Henry Ford u svých automobilů.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Pět dni do týdne, deset měsíců do roka pracovati budeš!

Zakladatel a »iventor« vynálezce pětidenního týdne Mr. Henry Ford je v Evropě.

Co dělá, nač se vlastně přijel podívat — to nikdo určitě neví. Bohužel se doposud pokusy vlákati ho do naší republiky nedaří. Je to škoda — měl by si odskočit letadlem do země, kde je tak populární a kde nejdříve v Evropě nalezl jeho výrobní systém paralely.

Konzervativní americký průmysl vidí v Old Henrym ono enfant terrible, které si usmyslilo dělat v průmyslu skoky na bok, do výše, dopředu, udělat kolo a tři kotrmelce za zebou — pak se poklonit, oprášit ruce a poslat polibek obecenstvu: Voila, tady jsem! Po každé takové průmyslové gymnastice se ukáže, že Ford přistal zase o ten proslulý kousek napřed.

Old Henry je také ten »dark horse — temný, tajemný kůň«, který je vyváděn ke startu spolu s ostatními. Když pak závod začne a když se koně v plném trysku dávají do finishu, tu černý závoj s koně padá a z vítězného jokeye se vyklubává zase známa kostnatá postava Mr Forda.

V Americe nad tímto podivínem, který točí klikou od automatu na auta, říkají: Což Ford! Ten si může dát nohu za krk, chce-li. Načež Ford se prý ve svém vysokém stáři s úspěchem o to pokusil — a dokonce se dal tak vyfotografovat...

Nežli Ford nasedl na loď, aby protrampoval Evropu, zahalil se do své věštecké tógy, vztáhl ruku a promluvil: Aj, vidím desítiměsíční rok! Deset měsíců pracovati budeš!

Americká veřejnost ví, řekne-li Henry »vidím, myslím«, že již má nějaký ten kumšt opětně v rukávě, že pak jenom stačí kývnout kouzelnou průmyslovou hůlkou a div je hotov. Zase nastupuje temný kůň ke startu, a nežli zvon zazvoní, budou diváci koprnět nad novým překvapením.

Statisícové mu budou tleskat, ale desetitisícové by mu za to nejraději napleskali.

Však je v dobré paměti, když Henry buchnul na stůl pěstí a vykřikl: Osm hodin pracovati budeš!

Chrámová opona se roztrhla od shora dolů. Velkoprůmyslníci američtí prokleli Forda — palce dolů. Bankéři mu chtěli podbrknout židli!

A pak zase zarumploval hrom za oponou a ozvalo se: Pět dolarů nejméně na den platiti budeš! a v zápětí poznovu zahřmělo: Pět dni v týdnu pracovati budeš!

Opona se roztrhla zespodu nahoru — a mnoho hlav, které zešedivěly v těžkém průmyslu, chodilo s popelem na hlavě.

Dnes již malá retrospektiva ukazuje, že pětidenní, čtyřicetihodinný týden zavedený v Detroitu před čtyřmi lety se rozšiřuje čím dále tím více. Z třicetipěti hlavních automobilek dvanáct přijalo Fordovu metodu. Mnoho hutních společností zavedlo tento způsob práce.

General Motors chystá se postavit svou výrobu s Fordem na stejnou úroveň, stavební průmysl zavádí tento systém v zimních měticích — kanceláře ho přijímají hlavně v létě. Také silniční průmysl přijal ve velkých rozměrech pětidenní týden, protože mu nestálo za to, aby rozdělával práci na sobotní půlden, za nímž následoval celý prázdný den.

Kdysi nebrali Američané Forda přilil vážné — dnes pozorují jeho průkopnické experimenty se zájmem. A když dnes starý Henry ke svému prorokovanému desítiměsíčnímu roku dodává: Pozor na nezaměstnanost! Ta není přírodním zjevem, nýbrž makovým důkazem neznalosti zákonů hospodářské hygieny!, pak každý ví, že Ford myslí daleko dopředu, že svými prsty poznává nejen záchvěvy ve vlastní továrně, ale i v zemi — i světě.

Ford ví! On si jen hraje na toho prostoduchého člověka — Američané to mají rádi u svých vůdců. Ale on přesně ví! Věří statistikám, věří v human element, v lidský element průmyslové práce. V ten element, bez něhož by byly stroje rezavějícími kusy železa.

On ví, co lidský stroj může vydržet, lékaři mu předkládají pravdivé statistiky opotřebování nervů, mysli, těla. Vypočítají mu, jaké hříšné peníze stoji turn over — záměna lidi, zaučováni nových lidi, ranění nových lidí, nežli se z nich stane klidná stará garda, které běží práce pod rukama jaksi ze zvyku.

Ve Fordově mysli nejsou pouze desítky, tisíce zaměstnanců neurčitým pojmem »strašně mnoho lidí«, nebo stádem, které se přihání i odhání podle potřeby, jemu jsou to řidiči strojů. Vyplácí se pečovat o ně. Jemu i jim se to vyplácí.

Ford opírá své proroctví o statistiku průměrů. Neotevře prostě okna a nezavolá do světa: Deset měsíců! Statistické křivky, data připravená inteligentními lidmi chápajícími mohutnost rozběhlého průmyslového kolosu mu vložili do úst jeho známé: Člověk musí mít změnu a dobrý odpočinek!

Henry Ford oznamuje: Desetiměsiční rok nepřijde rázem, rozkazem, bude musit být zaváděn postupně. Ale přijde! Vždyť jsme měli daleko větší a závažnější přelomy v dějinách průmyslu.

Škoda, že se Ford nezastaví v naší republice. Uviděl by, že se již také zde udělal krok ve velkém slohu po jeho vzoru. Ve Zlíně. Ovšem ve výrobě aut a ve výrobě bot je rozdíl — hlavně v tom lidském elementě. U střevíčků je zaměstnáno veliké procento žen. Toho problému Ford neměl. Ale již v naší republice se touto otázkou hnulo! Ani zde to nepůjde přelomem, rozkazem — bude k tomu zapotřebí odstupňovaného úsilí.

Průkopník se dal do prosekávání džungle! Proseká se?