Historie kol s přehazovačkou: první bicykl s možností změny převodů za jízdy

Bicykl s měnivým převodem.

O tom, jaký převod jest u bicyklu nejvýhodnější, rozcházejí se dosud mínění sportsmanů značně.

Jedni uznávají nejvýhodnějším převod malý, kde možno jedním otočením šlapátka uraziti 3,50 až 4,50 m.; druzí zavrhují malý převod naprosto a uznávají za jedině správný převod nejméně 6m. nebo dokonce 7,5 až 8 m.

Není pochyby, že jest mnohem příjemnějším uraziti jedním šlápnutím 8 m. nežli pouze 3 m.; také dokud jedeme po rovině, jest jízda na kole s velkým převodem neporovnatelně pohodlnější, poněvadž není třeba tak rychle pohybovati nohama jako při převodu malém. Jakmile se však jedná o jízdu do táhlých kopců, třebas neobnášel tu svah více než 1 na 100, počíná býti jízda na kole s velkým převodem namáhava.

Dle C. Bourleta, jenž jest uznáván za autoritu ve věcech týkajících se cyklistiky, není možno vyjížděti bez značné námahy do svahů 2 na 100 s převodem osmimetrovým. Malý převod třímetrový umožňuje snadné ztékání svahů, stoupajících až i 75 mm. na metr; na rovině však při rychlé jízdě příliš unavuje.

Skoro všeobecně byl uznán za nejvýhodnější převod pěti až šestimetrový, ale každému bylo by vyhověno sestrojením byciklu, který by se dal okamžitě mezi jízdou naříditi na libovolný převod, dle toho, na jakém terrénu se jezdec právě nachází.

Rozluštěním tohoto úkolu zabývalo se již mnoho vynálezcův a některým podařilo se skutečně sestrojiti stroje, které, ačkoli měly tu a tam nějaký nedostatek, přece se mohly vykázati vejmi dobrými výsledky.

Nejprimitivnější rozluštění úkolu toho spočívá v nasazení dvou různě velkých převodních kol ozubených na hlavní osu; řetěz pak musí býti tak zařízen, aby se dal snadno zkracovati nebo prodlužovati tak, aby se dal podle potřeby nahoditi na větší nebo menší převodník.

Rozluštění toto jest zajisté velmi jednoduché, vyžaduje však od cyklisty, aby, chce-li změniti převod, sestoupil s kola a obětoval asi pět minut na přeměnu stroje. Proto nehodí se tento způsob pro všeobecnou potřebu a může vyhověti jen turistovi, který podniká dlouho trvající cestu a když byl přejel krajinu plochou, přichází do hor, a tu změní velký převod v malý, aby ho po několik dní používal.

Pro cyklistu, jedoucího na menší vzdálenost, kde cesta vine se na příklad údolím, aby hned na to šplhala po stráni serpentinou vzhůru, pak zase mírně se svažovala, nemá arci tento způsob měnění převodu praktické ceny, neboť by tu ztráta času, spojená s prováděním té změny, nebyla v žádném poměru k docílenému pohodlí.

V tom případu může vyhověti pouze takový způsob změny převodu, který se dá provésti mezi jízdou snadno a rychle. Nejstarší zařízení tohoto druhu, dobře vyzkoušené, jest ono, jež sestrojil asi před 6 až 7 léty Francouz Bellan. Nevíme, proč nedošlo všeobecného užívání, tolik jest však jisto, že by zasloužilo větší pozornosti, neboť jest neobyčejně jednoduché a spolehlivé.

Na hlavní ose, na níž jsou nasazena šlapátka, jest upevněn kotouč T, který se otáčí vždy s osou; dá se však posunouti asi o centimetr na pravo nebo na levo. Bicykl opatřen jest dvěma úplnými převody,. z nichž každý se skládá z jednoho velkého ozubeného kola E a D a jednoho malého.

Převody ty jsou umístěny na koncích hlavní osy u šlapátek. Jeden z nich dává bicyklu rychlost 6 m. za jednu otočku šlapátek, druhý pak 3,5 m. Obě velká převodní kola jsou nasazena volně na hlavní ose tak, že, je-li kotouč T uprostřed mezi nimi, otáčí se tento samojediný s osou, poháněnou šlapátky.

Pomocí páky F, jejíž jeden konec jest upevněn na kotouči, kdežto druhý sahá až k řidítku na pohodlný dosah cyklistovy ruky, dá se však posunovati kotouč T na pravo nebo na levo a v tom případu zasáhnou silné čepy, jimiž jest kotouč po obou stranách opatřen, do příslušných otvorů v nábojích ozubených kol, a dotyčný převod, s jehož velkým ozubeným kolem jest kotouč spojen, dává bicyklu příslušnou rychlost.

Jak zřejmo provádí se tu změna převodu pouhým posunutím páky, umístěné u řidítek; při tom nastává však okamžik, kdy běží hnací kolo bicyklu na plano, kdy totiž není vůbec ve spojení se šlapátky.

Toto zařízení vyskytuje se skoro u všech měnivých převodův a dá se ho použiti při jízdě s kopce, chceme-li nechati nohy v klidu; arci že musí býti kolo opatřeno naprosto spolehlivou brzdou, neboť by jinak jezdec ztratil vládu nad strojem.

Libovolné měnění převodu může, jak zajisté každý uzná, jízdu na kole v kopcovité krajině značně zpříjemniti a jest s podivem, že toto zařízení nedošlo u nás dosud takového rozšíření, jakého by právem zasluhovalo. Neopomineme seznámiti svoje čtenáře také s ostatními soustavami měnivých převodův, jak se jich ve Francii a Anglii stále více užívá.