Historie kouření: ještě před 150 lety bylo kouření nepříjemný zlozvyk, který elita odsuzovala

Kouření v Anglii.

V polovici minulého století bylo kouření v Anglii ještě zavrhováno a v nejlepších rodinách pokládáno za ošklivý zvyk.

Z pamětí dcery malíře Frishe se dovídáme, že umělci byli prvními, kteří s nadšením a skoro bez výjimky kouřili. Ale také ti musili míti zřetel k předsudkům svých zákazníků.

Jednoho dne očekávali v domě malíře Frishe, kde se mnoho kouřilo, arcibiskupa z Canterbury, jenž kouření nenáviděl. Aby tabákový dým vypudila nebo aspoň učinila nepoznatelným, poslala choť malířova do krámu u sousední katolické kaple pro kadidlo a dala je spáliti v saloně, do něhož měl arcibiskup býti uveden. Když vešel, prohodil s úsměvem: „Byl zde přede mnou Manning?“ čímž myslil pozdějšího kardinála, jenž byl znám svou přísnou askesí.

Mezi proslulými Angličany, jichž se známý publicista W. T. Stead z „Review of Reviews“ dotazoval na jejich zvyky a zvláště na kouření, jest většina těch, jichž narození spadá před první polovici minulého století, rozhodně kouření nepřátelská.

V čele stojí sir Theodore Martin, přítel zemřelé královny Viktorie a biograf prince manžela Alberta. Tento dvořan, narozený r. 1816, nejen že nikdy nekouřil, ale má takový odpor proti tabákovému kouři, že ve společnosti kuřáků nemůže vydržeti, pociťuje slabost srdce a nervosní bolení hlavy, jako by požil jedu.

Také starý skotský přírodozpytec dr. A. R. Wallace, jenž v těchto dnech slaví 85. narozeniny, nikdy od svého mládí nekouřil. Zkusil to jen jednou, ale bylo mu tak špatně, že se z kouření navždy vyléčil. O rok mladší astronom sir W. Huggins rovněž nikdy nekouřil, stejně jako lord Avebury, jenž jest kromě toho ještě temperenclářem.

Mírným kuřákem naproti tomu jest známý profesor chemie sir H. Roscoe, narozený r. 1833. Tenor Charles Santley, kterého král Eduard nedávno pasoval na rytíře, kouří za to vše, co se kouřiti dá, nejraději však má dýmku.

K nekuřákům náleží ještě státník sír John Gorst, puritánský kazatel dr. Clifford, filosof a essayista Frederic Harrison, theolog Fairbairn a dramatik George Bernhard Shaw, jenž píše zhurta svým způsobem: „Vyptávati se mne na kouření jest pro mne urážkou. Z čeho soudíte, že mám takový nečistý zvyk beze všeho důkazu, že jsem mu někdy holdoval?“

V posledním čísle „Review of Reviews“ uvádějí se ještě jako nekuřáci: generál Armády spásy Booth, novellista Thomas Hardy, učenec lord Rayleigh, profesor Saice, dramatik H. A. Jones, herec Beerbohm Tree, africký badatel sir H. H. Johnstone, spisovatel F. R. Benson, malíř Walter Crane a třicetiletý dramatický umělec Granville Barker.

Naproti tomu dovoluje si anatom sir R. Lankester denně šest malých tureckých cigaret a jeden doutník po jídle, kdežto spisovatel George R. Sims kouří doutníky vstávaje lehaje, ale cigaret se vystříhá. Spisovatel Edmund Gosse „děkuje tabáku své zdraví“, nekouří však nikdy při práci. Také novellista S. K. Hocking nekouří nikdy při psaní a poptává si jen šest cigaret denně po jídle.