Genius či démon.
Nejslavnější virtuos na housle, kterého kdy lidstvo spatřilo, Paganini, byl zázračný člověk-génius; celé týdny nehrál, aby beze zkoušky objevil se před orchestrem a publikem.
Sám úzkostlivě tajil metodu svého umění. Těkavý jeho život a vášnivou hru provázely horečka a nervová choroba, které hubily jeho suché tělo, oděné v povědomý fráček. Kde přestaly tyto dvě, začaly svou zhoubu dvě jiné: hra v karty a láska.
Objevil se v neznámém městě, zahrál a stejně tajemně zmizel.
Všechna veliká města evropská jsou svědky jeho slávy a také svědky rvaček u vchodů do sálů, kde tento ďábel v lidské podobě hrál svoje fantasie, jichž noty plakaly, jásaly, chvěly se bolem, unášely posluchače v závratných dojmech, že až ženy omdlévaly, hypnotisovány kouzlem jeho hry, a v halucinacích viděly démona, samého ďábla.
Paganini již proto, co se o něm vyprávělo, by byl býval ve středověku upálen co kouzelník, vždyť i v době, kdy posluchače okouzloval svou hrou, viděli v něm lidé ďábla, jenž svými houslemi čaruje.
Pro tyto pověsti dána prý byla mrtvola do kladby a jen s velkými obtížemi tajně pohřbena konečně na hřbitově v Parmě. Tam odpočívá ztrouchnivělé tělo tohoto člověka-ďábla v rozpadlém fraku.
Křišťálovým sklem do rakve vsazeným lze dosud viděti sarkasticky propadlé tváře, jež činí dojem tahů skutečně ďábelských.
témata článku:
Diskuze k článku „Houslista Niccolò Paganini a jeho smlouva s ďáblem“