Humor, který pomáhal Čechům přežít druhou světovou válku

rubrika: historické články / válka, zbraně a vojenství, původně vyšlo: Ďábel frajtrem: Druhé války světové stručný přehled veršem - 1946, autor Petr Křička.
Humor dokáže v těžkých dobách alespoň na chvíli ulehčit tíživou životní situaci. Podívejte se, jak si naši předci za dob Protektorátu brali na paškál Adolfa Hitlera a jeho armádu, Hesse, Franka nebo Moravce i naše kolaboranty. Ve své době tento doslova smrtelně nebezpečný humor jistě zaujme a pobaví i vás.
Následující text pochází z roku 1946

Stance

Dosud vidím ušlechtilou tvář
rakouského unteroficíra.
Mnohý znal jsem skvostný exemplář
frajira, zupy, kaprála i fíra.

Dosud slyším líbezný ten hlas,
v kasárnách když rozeřval se zupák,
lokaj nahoru a dolů ras,
vně i uvnitř surovec a hlupák. —

Na světě se všecko může stát:
Staré Evropě chce frajtr vlásti,
přesvědčen, že stačí umět řvát,
drze lhát a nestydatě krásti,

slovo dát a pak se ještě smát
těm, jež napálil ten člověk nízký,
na loupež a na smrt houfy hnát
v ledy severu i v pouště písky,

miliony na smrt chladně hnát
od Rýnu až za Volchov a Donec.
Na světě se všecko může stát,
jde jen o to, jaký bude konec.


Poslání Rudolfa Hesse

Strejček Nimra koupil šimla . . .

Padák s Hessem
nad Lochnessem
klesá k zemi níž a níž:
„Páni, dámy!
Pojďte s námi
na sovětskou rudou říš!

Je přec vratká —
a je sladká!
Slupnem ji jak malinu!“
Leč pan Churchill,
jen ho zmurchill,
brnkl strejci Stalinu:

„Halloo! Londýn!
Arisch blondýn
půjde na vás na jaře.“
„Díky, W. Cd“
Kreml vece,
„přivítáme kasaře ...“


Oči Karl Hermanna Franka

Někde něco šplechtla hloupě —
vyfasovala tři roky galejí.
K Frankovi se dostala, až v jeho doupě,
potkala ho v aleji.
Na kolena padne před ním,
prosí o pardon.
Změřil si ji okem jedním,
(vždyť, jak víte, On
umělé má oko pravé).

Upřel tedy na ni to své zdravé,
praví: „Bábo, prominu ti trest,
poznáš-li, z mých očí které ze skla jest.“
Babka na něj chvilku civí:
„Pravé,“ řekne pak.
„Uhodlas! Hm! Jak to tak?“
Karl Hermann Frank se diví.
„Inu, jak to,“ babka brouká,
„přece jen se trochu lidsky kouká.“


Jubileum 1933-1943

Na ssutinách dómu kolínského
sedí muž a chechtá se, až slzí.
Opilec, jenž z putyky se vrací?
Blázen? Či snad komunista drzý?

Policista vzal ho za rameno:
„Hola! Co tu provádíte, pane?“
Muž se ještě chvíli kucká smíchy,
konečně se utiší a vstane:

„Čtu Mein Kampf a tuhle tohle místo
opakuju si už po desáté:
Na deset jen let mi svěřte Říši!
Uvidíte, že ji nepoznáte.“


Portrét

Zamyslil se, povídá si,
na svůj portrét patře:
„Za rok, za dva ... copak asi
bude s námi, bratře?“

„Prohodíme si to spolu,“
obraz vzdechne si.
„Mne sundají se zdi dolů,
tebe pověsí.“


Slzy krokodýlí

„Polák, stejně jako žid,
bít se musí, vyhubit,
V Polsku po špinavém Lechu
zůstat nesmí slechu-dechu.“

Pumy házel na domy
v Krakově i Radomi.
Na smrt houfy polské sběře
z Kielců hnal i Sandoměře.

Vybít chtěl je doznané
z Varšavy i Poznaně. —
A teď slzy pro ně roní
že je Rusi z Ruska honí.


Korsun

Když tě v Stalingradu odřízli, Paulusi,
a funus armády šesté stal se skutkem,
přiznali to náci: z Goebelsovy pusy
vyšel rozkaz truchlit všenárodním smutkem.

Kdekdo nad tím žasl. Moravec prý škytl, —
ale za to, prosím, nechci brát záruku —
zařval: „Von se zbláznil!“, za hlavu se chytl,
při tom dostal smyk a vyvrtl si ruku.

Armádičku osmou když teď pod Čerkasy
stejný stihl osud, v jiný buben tlukou:
Vůdce probivším se (do letadel asi!)
generálům řády špendlí vlastní rukou.

S vojskem zajat Paulus — ze zrady ho viní.
Desertoval Gille — na laurech si hoví.
Ejnu, děti zlatý, dva-li totéž činí,
není to vždy totéž, říká mudrosloví.


Stále stejní

Nádherný to čin a hrdá služba Říši
pumy na opatství házet westminsterské,
v Monte Cassinu však rozbít zbraní skrýši,
to je barbarství a terror, pudy zvěrské.

Je to Heldentat, když, vyčíhavše chvíli,
na zem bezbrannou se vrhnou jako supi;
partyzáni však vlast umučenou mstí-li,
jsou to bandité, jsou zločinců to tlupy.

Zvykem nebývá se smát, když na oprátce
končí darebák — i pralotra když věší.
Vás až věšet budou, plakati i smát se
bude celý svět — už teď se na to těší.


Sobě ježek kadeřav čili Správná diagnosa nad zlato

Svět nám vnutil válku, poněvadž jsme mu byli státem příliš poctivě sociálním.
Dr. Goebels ke dni matek a dětí. 28. II. -44.

V kraji řádil tygr. Kravky ulekané
přepadal a vraždil, děs a hrůzu šíře.
Vzchopili se k honbě na něj vesničané.
„Inu, jsem jim příliš cituplné zvíře.“


Jindy a nyní aneb Dobrovolná přihláška do ČLPB

(vysvětlivka redakce Bejvávalo: ČLPB = protektorátní organizace Česká liga proti bolševismu)

Dřív na tebe vystoupil s browningem
či s jinou takovou zbraní.
Dnes je to prostší: pošle ti
doporučené psaní.

Dřív při práci míval i risiko
a vítr z policie.
Dnes basu s ním drží gestapák
a policajt záda mu kryje.

Dřív stačily mu tvé peníze,
dnes dobré jméno chce tvoje.
Jsi čist — on smrdí. Tož namočit
i tebe chce do svého hnoje.

Dřív apač byl apač. Nehrál si
na andělíčka s nebe.
Dnes máš mu stvrzenku vystavit,
žes obral sám sebe.


Tomu se to mluví!

„Sem tam že popraví někoho z vás,
ves rodnou vám se zemí srovná?
Za to že chrání a spravuje nás,
to Říši je splátka jen skrovná.

Co chcete? Mám nohu snad za krk si dát
pro těch pár chalup a hrdel?“ —
„Jo, Moravce! Tobě je lehko se smát,
když namísto hlavy máš — rým.“ —


Lišák v železech

Vyklizení Říma znamená pro nás výhodu strategickou i hospodářskou.
Z komentáře něm. hlav, stanu.

Vida nezbytí, krev se slzami míse,
chycenou sám uhryzal si nohu.
„Hezky to jde o třech, sláva bohu!
A co na podrážkách ušetří se!“


Afrika, Sicilie, Italie, Normandie aneb Že mi nedáš facku!

„Že mi nedáš facku!“ —
„Tu ji máš!“ —
„Ale že mi nedáš druhou!“ —
„Tady je.“ —
„Myslels to žertem nebo vážně?“ —
„Vážně.“
„No to bych prosil! Takovým žertům já totiž nerozumím.“ —


Kosa na kámen

Ocitl se Vůdce na věčnosti:
„Heil Hitler!“ řízně zdraví.
Pámbu oblídne se po křiklavém hosti:
„Grüss Gott!“ suše praví.


Jsou zde!

Jak zmije zlí, jak vrány bdělí
a žízní pomsty šílení,
jsou zde, jsou živi zas a celí
súsedé naši milení.

A ukládat zas o nás budou
se záští v srdci odvěkou,
ať místo hnědé třeba rudou
dnes košili si oblekou.

Ech, spláče, kdo ti na lep sedne,
jich „převýchovy“ přelude!
Bečet ho uč a cvič den ze dne —
beránek z vlka nebude.


Původní zdroj historického článku:
Ďábel frajtrem: Druhé války světové stručný přehled veršem - 1946, autor Petr Křička.


témata článku:
datum digitalizace historického článku a zveřejnění na internetu:
8. května 2020


Diskuze k článku „Humor, který pomáhal Čechům přežít druhou světovou válku“



 

Líbí se Vám naše původní historické články? Sledujte nás na Facebooku nebo pomocí RSS kanálu!


Nákupem na Hapík.cz
podpoříte chod našeho serveru




Všechny historické články jsou 100% reálné! Zveřejňujeme je tak, jak byly napsány v době původního vydání.
V historických článcích nejsou prováděny žádné jazykové úpravy podle dnešního pravopisu.

Námi vydávané historické texty, fotografie a obrázky pocházejí z právně volných zdrojů.

Upozorňujeme, že na naši digitalizaci historických zdrojů a kolorování fotografií se již autorská ochrana vztahuje!
Pokud od nás chcete nějaký obsah přebírat, tak nás prosím nejdříve kontaktujte pro domluvení podmínek. Děkujeme za pochopení.

© 2011 - 2025 Bejvávalo.cz
ISSN 2570-690X

Magazín Bejvávalo.cz je již od počátů svého fungování v roce 2011 provozován
na originálním redakčním systému z dílny Perpetum web design.