Humor našich legionářů v Rusku: Co se mezi legionáři dělo v noci a jak bude znít hudba budoucnosti?

Veselá hudebnice.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Hudba budoucnosti.

Kterak zevnější dojmy působí často na naše sny, je dostatečně známo.

Na příklad ležíme-li si v noci na ruce, tato nás bolí a zdá se nám ve snu při tom, že nás lupiči spoutali pevně provazy.

Jindy zase přejedení působí nám bolest žaludku a zdá se nám, že prodělali jsme zuřivou bitvu a ležíme na smrt potlučeni v nějaké hluboké rokli.

A tak dále a tak dále.

Zajímavé tyto pokusy prováděli jsme s kamarádem Rambouskem, který ležel vedle mne na posteli v kasárnech v Ťumeni na Sibiři. Když jeden z nás usnul, druhý mu na příklad stiskl pevně palec u nohy a hned na to jej probudil a zeptal se jej, co se mu právě zdálo. Vyšlo na jevo, že spícímu zdálo se, jakoby byl vlečen pod guillotinu a tato mu nohu usekla.

Jednou jsem Rambouskovi ve spaní položil hořící cigaretu na dlaň. On vyskočil a vrazil mi pohlavek, ale když nastalo smíření, přiznal se mi, že se mu zdálo, jakoby byl pálen na hranici, aby se přiznal k vraždě, kterou nespáchal.

Tyto pokusy byly pro nás netoliko příjemnou kratochvílí, ale také příležitostí k přemýšlení a někdy také ku sporům.

Bylo to zase jednou večer. Toho dne nedostali jsme k obědu nic jiného, nežli trochu polévky z ryb a malý kousek černého chleba, k večeři pak vůbec nic. Všichni byli jsme proto v mizerné náladě a již asi v 9 hodin šli jsme spát, zabalivše se do vojenských plášťů.

Zdálo se mi, že letím tmavou jakousi prostorou dlouho a dlouho. Kolem mne kmitala se jako bludičky malá světélka a létali velicí, draví ptáci, příšerně klepajíce zobáky.

Pojednou však doletěl jsem k jakémusi obrovskému ohni a zaslechl překrásné zvuky neznámé mi hudby, jakoby tisíce houslí, fléten, kytar a lesních rohů se rozehrálo. S rozkoší naslouchal jsem divnému tomu koncertu, ale marně pátral jsem po zdroji této čarovné hudby.

„Co to jest?“ zeptal jsem se.

A jakýsi lahodný, stříbrný ženský hlas odvětil mi z Neznáma: „Totoť je hudba budoucnosti."

Hned na to jsem se probudil. Všichni kamarádi kolem klidně spali a já přemýšlel, kterak mohla vzniknout v mém snu ta překrásná hudba a jaké zevnější zvuky mohly jí do mého snu vdechnouti.

Poslouchal jsem chvíli pozorně a brzy se mi vyjasnilo. Bylo nás v té světnici 30 vojáků, všem po včerejším hladovém dnu kručelo v břiše, někteří hlasitě chrápali a jiní zase pískali nosem.

To byla ta „hudba budoucnosti“.