Hromadný povzdech »přednostů domácnosti«.
Za hromadu korunek
poživatin unce?
Nu, pak může vycházet
jen to boží — slunce!
U divadelní pokladny při „Prodané“.
(V době chleb-, másl- a jiných „enek“.)
Vrátný: „Pozor, netlačte se —“
Uzenář: „Já mohu! Já mám v kapse ,tlačenku'...“
U holiče.
Host: „To už je k nevydržení, jak to pálí! S touhle břitvou jste už jistě oholil aspoň dvacet hostů a teď, když je tupá, mám já si to odstonat —“
„Ale to se ráčíte mýlit, vašnosti —“
„Opakuji, že jste s tou břitvou oholil nejméně dvacet hostů...“
„Neoholil, vašnosti —“
„Oholil!“
„Prosím, neoholil! Vždyť tohle je vůbec moje první holeni. Já jsem klempíř a zastupuji dnes bratra...!“
Na plovárně.
Pan Ulitín stojí ve vodě, jen hlava je mu vidět, a povídá k příteli:
„Víš, jak mi ta voda připadá?“-
„No?“
„Jako moje dluhy! Jsem v ní taky až po krk.“
„Jenže voda tě chladí a z dluhů je ti horko.“
Z chyb tiskových.
Jménem výboru ženské jednoty podepsány jsou paní předsedkyně a slečna tasemnice.
Z dopisu studenta matce:
„— a před tatínkem schovávej noviny. Je tam každou chvíli, že je kůže dražší a on pak příliš šetří — mou tobolku...“
Pražan, kterého chasníci stloukli, že jim chodil za děvčaty:
„A pak se řekne, že v téhle vsi není nic k dostání...!“
Tlampač k nezaplacení.
Ženich: „Vy chcete pětku za to, že budete o svatbě bavit hosty? To je přece jen trochu mnoho.“
Tlampač: „Ba není! Ono se řekne bavit a bavit! Ale já jim budu povídat takové anekdoty, že se jim bude obracet žaludek a všecko jídlo vám zbude...!“
Móda
„Ještě to jediné se mí líbí u mé ženy, že dbá na můj vkus.“
„Co z toho máš?“
„Moc! Když si chce koupit klobouk, jdu ráno k modistce, vyptám se na ceny, a odpoledne pak ženě vychválím jen ty laciné...“
Praktická.
„Snad si nechceš dělat známost s tím mladíkem, co jde za námi ? Jeho otec byl prý ve vyšetřování —“
„Já vím; pro zdražování potravin. Považ, jaká to musí být bohatá rodina.. “
Dva rozedraní vagabundi pozorují letící aeroplan:
„Podívej, Vinco, esli pak už nejsme my lidi jako ptáci?“
„Až na to, že na nás peří neroste...“
Dětská logika.
Otec vykládá doma, že při bouřce je člověk nejjistější v peřinách, ježto peří je špatným vodičem elektřiny. Druhý den přišla sedmiletá Mařenka k sousedovům a povídá:
„Náš Jeníček se tolik bojí bouřky.“
„Jeníček? Vždyť jsou mu teprve dva měsíce, ten tomu ještě nerozumí.“
„Ba jo! On musí být pořád v peřince, aby do něho neuhodilo . ..“
Mezi dětmi.
„Poslouchala, Pavlínko, co je to ty pískové lázně?“
„ Jé, to ona neví? To zavedli teď, co je drahé mýdlo a drbou se tam pískem...“
témata článku:
Diskuze k článku „Humor našich předků aneb čemu se lidé smáli v roce 1916“