Humor našich předků: jak se z lakomého sedláka stal bohatý politik

Sedlák s koněm.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Sedlák Zazobaný - národní rada.

Bylo to hned v srpnu roku 1914, kdy sedlák Petr Zazobaný seznal, že nadchází doba, kdy i sedlačina bude mít zlaté dno.

Ačkoli jindy prodával obilí hned po žních, udělal tentokráte výjimku, obilí uložil na sýpce a peníze, jež do hospodářství potřeboval, si opatřil půjčkou. Potom si předplatil »Venkov« a při jeho četbě se stále usmíval. Četl tam totiž, že obilí se nyní prodává o pět korun dráže a za týden četl, že se prodává již o šest korun dráže. Prodal až v květnu a vydělal kapitálně. Tloukl se pak přes kapsu a říkal panímámě: »Vidíš, neříkal jsem ti to, že bude peněz jako babek?«

Protože pilně četl »Venkov«, dovedl se pak i přizpůsobit duchu času. Přestal posílat máslo na trh a když si pro ně měšťáci přišli k němu, ukázal na »Venkov* a řekl: »Tady to stojí, jakou máme velkou režii a jak se dnes máslo prodává,« a dal si za kilogram dáti 30 K. To v roce 1915.

Nicméně pozoroval, že jeho sousedi bohatnou ještě rychleji než on, a to ho žralo. Až konečně přišel na to, co je toho příčinou: Sousedé odebírali nejen »Venkov«, ale i »Lidový deník« a nemohli si ten list ani vynachválit. I předplatil si jej i Petr Zazobaný a rázem byl doma. Dočetl se v něm, že režie výkrmu hus je tak obrovská, že kilogram za 40 K není drahý.

Nutno vzít v úvahu, že husopasky, které pečují o husy, mají botky, jež stojí aspoň 50 korun, sukničky za 100 korun, jupku za 120, košili za 40 a pentli do vlasů za 20 korun a že kolomaz stojí 1500 korun kilogram. Kilo husy za 40 korun je potom opravdu neslýchané nízkou cenou. Dočetl se také v »Lidovém deníku«, jak měšťáci se dříve venkovanům posmívali a přirazil hned na kile vepře 12 korun.

Jeho kalkulace staly se na dlouho směrodatnými pro celou obec, jež ho v uznání jeho zásluh zvolila starostou.

Jeho sláva rozšířila se však později i za obecní hranice, do celého okresu, a to tehdy, když Petr Zazobaný provedl dva nesmrtelné činy. Tehdy se už potraviny prodávaly za peníze jen Vídeňákům. Češi musili za ně dávat skvosty, šaty, boty, kuřivo, nábytek a obrazy.

Tu jednou Petr Zazobaný při jedné takové výměnné akci zpozoroval, že městští lidé mají dosud košile, které neodpovídají jejich stavu: dobré plátěné nebo i jemné batistové. Umínil si, že tuto nesrovnalost odstraní a prohlásil, že bude prodávati potraviny jen za košile. Neměli-li měšťáci s sebou košil několik, spokojil se onou kořistí, kterou měli na těle, počítal jim ji však s 25proc. srážkou, neboť byly zašpiněné.

Někdy však k běžné ceně přidal i dvě kila brambor, ale to jen tehdy, bral-li takovou košili s těla mladé a hezké ženy a nebyla-li panímáma doma. Protože měl dobré srdce, pomáhal takové osobě vlastnoručně košilí svlékat a zastrčil v komoře závoru, aby ona městská osoba nebyla nikým překvapena a nemusila se stydět.

To byl prvý jeho nesmrtelný čin. Druhý následoval vzápětí. Sebral deset kil loňských brambor, které už tak vzklíčily, že se je neodvažoval dáti prasatům, a poslal je do Prahy Českému srdci, o němž čítal v »Lidovém deníku«, že je to projev českého andělství, který jediný vyvede náš národ bez pohromy ze světové vojny.

Umínil si, že i on provede české andělství, a poslal proto do Prahy ony brambory a připojil k nim tři dvoukoruny, o nichž tvrdila panímáma, že jsou falešné. Když se potom v novinách skvělo jeho jméno v seznamu dobrodinců Českého srdce, byl zvolen okresním starostou. A ještě mnoho jiných slavných činů provedl Petr Zazobaný, takže nebyl nikdo překvapen, že když se na okrese počala letos tvořiti národní rada, byl i on zvolen národním radou.

Petr Zazobaný přijal tuto volbu jen v zájmu stavu. Na národní radu totiž docházely houfně stížnosti chudých lidí měst na statkáře a velké sedláky, kteří je odřeli o všechno a nyní jim nechtějí potravin už vůbec prodávati.

Tehdy se Petr Zazobaný doopravdy rozhorlil. Cože, taková nevděčnost! Což nesvědčí jeho truhla, napěchovaná městským prádlem, jeho tři nové a už plné šatníky, jeho tři světnice, opatřené novým nábytkem, jeho skříň s klenoty a jeho konto v Agrární bance o tom, že prodával městským lidem napořád? A nejsou stejné poměry i u ostatních jeho kolegů?

Petr Zazobaný pak prosadil v okresní národní radě, že došlé stížnosti nebyly projednávány a že každý stěžovatel byl zanesen do černé knihy, takže ztratí v českém státě volební právo.

Za to prosadil Petr Zazobaný ustavení komise, která bude zkoumat vlastenectví všech obyvatelů okresu a prosadil, že tato komise přísně potrestá každého, kdo rušil národní solidaritu. Na př. tím, že prodával za menší ceny než ostatní, nebo tím, že neproklínal socialisty, že nebyl aspoň jednou na »Fidlovačce« nebo nemluví s úctou o rolnickém stavu.