To také stojí za něco.
“Je mi líto,” praví pán, který si prohlížel byt k pronajmutí, “ale blízkost nádražní stanice naplňuje mne obavami velkého hluku.”
— “Ovšem, je pravda, že někdy tu bývá trochu hlučněji,” chlácholí majitelka domu příštího nájemníka, “ale z předních oken za to je velmi pěkná vyhlídka na všechny lidi, kteří zmeškali vlak.”
Odborná znalost mladé paní.
“Jak ti chutná snídaně, Jeníčku?” táže se mladá paní svého manžela. — “Velmi dobře”, odpovídá novomanžel. “Není to zrovna sice panské jídlo, ale já jím velmi rád telecí játra k snídaní.”
— “Tak vidíš,” skočí mu do řeči panička. “Což tedy, kdybychom si koupili telátko a chovali je v naší garáži ? Pak bys mohl míti játra ke snídani každé ráno.”
Má asi pravdu.
Učitel snažil se vyložiti dětem své nedělní školy, že mají opláceti zlé dobrým. Aby jim to nějak znázornil, praví: “Dejme tomu ,že Tom udeří Willieho a Willie mu přinese druhý den jablko. Tím Willie oplatí Tomovi dobrým za zlé.”
— Jedna žačka honem zdvihne ruku. “Co je, Eliško?” táže se učitel. — “Já myslím, že v tom případě Tom bude Willieho často biti, aby dostal pokaždé jablko.”
Dnešní tangovina.
Harold sedí zoufalý ve svém pokoji. Jeho přítel, jenž jej přišel navštíviti, táže se, co mu je. “Myslím, že neblahý včerejší večer zničil nadobro mou pověst,” temně praví Harold. “A jak to?” táže se přítel. “No, vždyť víš, — byl jsem na plese opilý,” bolestně praví Harold.
“Ale jdi, blázne,” praví přítel, ukazuje mu ranní noviny. “Tady to máš černé na bílém. Jsi zde líčen jako hrdina dne. Všichni myslí, že jsi vynalezl nový tanec.”
To ovšem.
Do lékárny přijde pacient, bledý v tváři. Lékárník praví: “Cítíte všeobecnou slabost? Potřebujete nějaký dobrý tonický prostředek. Počkejte, já zde mám něco znamenitého. Jenkinsův Omlazovač, to je báječná věc. Každý po tom blázní. Každý chce býti omlazen.”
— “Ne, dejte mně něco jiného,” praví zákazník. — “Ale, co vás to napadá!” naléhá lékárník.” Jenkinsův Omlazovač vám pomůže za den lépe než jiný za měsíc. Hojí všechno, od kašle až po kuří oka, lepšího nic vám nemohu dát. Co máte, prosím vás, proti Jenkinsovu Omlazovací?”
— “Nic, jen to, že jsem sám Jenkins,” praví bledý zákazník.
témata článku:
Diskuze k článku „Humor našich předků: výhoda bydlení u nádraží, starosti výrobce zázračných léků a další vtipy z roku 1914“