Humor z roku 1918: o konci české šlechty, která se za dob monarchie tak usilovně starala o naše dobro

Nekrolog šlechtě.

Šlechta, která rozhodnutím Národního shromáždění byla odstraněna, hrála v životě národů významnou úlohu, takže na ni dnes vzpomínáme jen v pohnutí a slzách.

Na francouzském dvoře bourbonském šel její zájem o blaho státu tak daleko, že aristokrati se snížili až k práci, která je zrozena pro člověka nízkého původu: vynášeli Nejvyšší nočník Jeho Veličenstva a spokojili se za to směšnou odměnou 24.000 franků ročně. Tato obětavost jest jejím rysem nejvýznačnějším.

Ale nač bychom chodili pro důvody až do francouzských dějin? Což nepodávala i česká šlechta důkazy nejvyšší obětavosti? Když Husité ohrožovali blaho celé Evropy, byla to česká šlechta, která se sebezapřením tyto Husity u Lipan porazila a prolila pro blaho země několik litrů modré krve.

Když po bitvě bělohorské nastalo stěhování z Čech, byla to opět šlechta, která se ujala opuštěných panství a velkostatků a postarala se, aby nezpustly. Když v roce 48. ubíral se český národ křivými cestami a omezení plebejci chtěli vzít do rukou politické otěže, byla to opět česká šlechta, která přivedla národ do vídeňského parlamentu a tím jej zachránila.

V letech 1914—1918, kdy opět celý národ se nacházel na bludných cestách, přispěchala znovu a naposled česká šlechta a Clam-Martinicům a Czerninům by se jistě podařilo několika šibenicemi a postavením několika nových, prostranných kriminálů, zachrániti národ před pohromou, kdyby nebylo Bulharům napadlo učiniti s dohodou mír.

O český národ má česká historická šlechta zásluhy nesmírné. Slovutný mecenáš hr. Harrach daroval Slovákům broušený pohár ze svých skláren a poslal 'jim jej vyplaceně. Česká šlechta nám postavila stavovské divadlo. Hrálo se v něm sice německy, ale Češi měli také přístup. Bylo pravidlem, že, čítala-li šlechtická česká rodina větší počet členů, aspoň jeden z nich uměl česky.

Čeští šlechtici přijímali ochotně protektorát na sjezdech českých katolíků a obětavě nastudovali za tím účelem několik českých vět.

I to je národní zásluhou šlechty, že měla své paláce v Praze i ve Vídni, pěstovala tak styky českovídeňské a že své pražské paláce, protože sídlila ve Vídni, pronajímala obchodníkům a spolkům a šířila tak obchodní a společenský ruch.

I o českou kulturu má šlechta zásluhy nemalé, neboť se obětavě zříkala jakýchkoli kulturních snah. Pečovala zvláště o povznesení malířství, neboť dávala malovati pro kostely oltářní ozdoby, a to ne malířům pokojů, nýbrž dobrým malířům vídeňským.

Sociální zásluhy šlechty jsou ještě větší, než její zásluhy politické, společenské a vojenské, o kterýchž bude řeč níže. Šlechta dobře vycítila, že mocný je jen ten národ, který obsahuje co nejvíce silných jedinců. Proto se postarala zákonem o svěřenských panstvích, že statky se nedrobily. Následkem toho nevznikali rolníci a malorolníci a protože bylo hojně bezzemků, bylo na venkově vždy hojně dělníků, kterým mohly být placeny mírné mzdy.

Tím byla výnosnost půdy zabezpečena, banky a spořitelny mohly mohutnět. Z toho jen důvodu udržoval také velkostatek vyšší ceny obilí a dobytka, a hrozilo-li nebezpečí, že ze sousední ciziny k nám bude zavlečeno levnější obilí nebo maso, dovedla si šlechta vynutit ochranná cla a nebyl-li soused spokojen, dovedla mu válkou napravit hlavu. Šlechta stavěla také pivovary, lihovary, pily a továrny a její zásluhou je, že dělník u ní pracující nikdy nezemřel hlady a že na druhé straně nikdy si nevydělal tolik, aby mohl práci zanedbávat.

Aby byl uchráněn i před škodlivými ideami a zahálkou, která je matka hříchu, proto byla stanovena taková pracovní doba, aby dělníkovi po práci zbyl jen čas na spánek. O stáří dělníků bylo dobře postaráno, neboť smějí chodit bezplatně na houby a klestí. Mladé dělnice brali šlechtici do svých zámků, kde se naučily dobrým mravům a poddajné ochotě k pánům — první cnosti obyčejného poddaného.

Politické zásluhy české šlechty vyjádřeny jsou jejími snahami o trvání privileje. Šlechta je původkyní soustavy, dle které o státu rozhodovali jen nejschopnější lidé. Kdo měl kopu předků, řádné bohatství, kus panství a znal německy a francouzsky, kdo se uměl pohybovat u dvora, ten mohl zajisté stát lépe spravovat, než nějaký ten poslanec, třebas měl za sebou i 50.000 voličů.

Proto šlechta moudře obsadila ve státě všechna úřednická místa, počínaje IV. hodnostní třídou, ale aby dokázala svou toleranci, nechala lidu ostatní místa. Protože šlechtic uměl nejpůvabněji vypravovati i ty nejchoulostivější anekdoty, dovedl se dvořit ženám a pohybovat na plesích, byl rozeným diplomatem.

Šlechta také zavedla blahodárný protekční systém, kterým bylo umožněno těm nejschopnějším obsaditi dobrá místa. Neboť dobře vychovaný člověk nemá ve studiích tolik vytrvalosti jako plebejec a neumí se ani, tak jako on, probíjeti životem, a proto mu musí býti pomoženo.

Vojenské zásluhy šlechty jsou vyjádřeny v dějinách rakouských válek od Napoleona až po naší dobu. Šlechta věděla, s jakou láskou lne voják k vojevůdci vznešeného původu a proto se postarala, aby armádě stál vždy v čele aspoň arcivévoda, nebo aspoň kníže, hrabě či baron.

Zvítězila-li armáda, bylo to vždy zásluhou vojevůdce. Stalo-li se, že armáda byla porazena, bylo to jen její vinou.

Zvláště zazářily vojenské přednosti šlechty ve světové vojně. Vrchním velitelem byl arcivévoda Bedřich. Jeho zásluhy a úspěchy jsou známé. I slávověnec arcivévody Josefa, Evžena a ostatních šlechticů nepřestanou volat k nebesům. Mimořádnou péči věnovala šlechta kavalerii. Každý jízdecký důstojník byl šlechticem a byl to takový skvělý sbor, že nebyl raději ani posílán do bitvy, aby armáda nepřišla o svou zásluhu.

Šlechta věnovala zpočátku svou pozornost také vzduchoplavbě, když se ale ukázalo, že šlechtic by musil ve vzduchu i bojovat, zanechala šlechta aviatiky a vrhla se na řízení automobilových oddílů a nemocnic v zázemí.

S Červeným křížem je šlechta nerozlučně spojena a české šlechtičny staraly se dojímavé, jak známo z dokladů poslední doby, aby zásobárny Červeného kříže byly vždy plny čokolády, paštik, vína, likérů, jemného kuřiva a mouky.

Šlechtic byl vždy ozdobou každé dobré společnosti. Jednou do roka navštěvovala česká šlechta i ples nazvaný »Národní Beseda«. Když obyvatelstvo sbíralo na dobročinné účely, dávali šlechtici vždy své podpisy na provolání. Ve společnosti se starali vždy o to, že původ a majetek byly pokládány za hlavní přednosti.

Na konec musíme vyvrátit některé lži, které o české šlechtě kolují. Tak se o ní tvrdí, že byla líná, omezená, že žila z práce jiných, že byla devotní před Vídní a nadutá k Čechům, že se na vojně vyhýbala ohni, že žila pokrytecky. To vše jsou lži. Česká šlechta darovala v poslední době národu hr. Clama-Martinice, hr. Otakara Czernina, hr. Ottu Harracha, hr. Vojtěcha Sternberga, prince Zdenka Lobkowicze a knížete Schwarzenberga.

Kdybychom rozbírali zásluhy těchto mužů, ukázalo by se, jak ničemnými jsou tyto lži o nich šířené. Ale je to zbytečno: Jsou zásluhy, které mluví samy za sebe. A proto můžeme s čistým citem hlubokého pohnutí uzavřití tuto úvahu: České šlechty již není — květ národa byl zmrazen!