Hygiena před 250 lety: voda je jedovatá, koupání je zločin

Koupel.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Jak na koupání a čistotu těla se pohlíželo před 150 léty.

Žijeme ve století tělesné výchovy, a nikomu nepřipadne zajisté byt s koupelnou jako obzvláštní luxus.

Vzpomeňme si nyní Goetheho. Velký německý básník nenáviděl koupání a prohlásil, že koupat se v tekoucí volné vodě jest ztřeštěnost. Venku že se koupají jen nerozumní kluci.

Roku 1780 vedla konsistoř v Lipsku process proti theologovi Seumemu, obviněnému, že se příliš často koupá. Na čištění zubů a nehtů se vůbec nemyslilo a vypravovalo se jako o velké zvláštnosti, že princi na francouzském dvoře jednou v měsíci byly zuby čištěny.

R. 1782 vyšla knížka: Navedení, jak se chovat ve společnosti. Tam výslovně jest zakázáno mýt se, mluví se o vodě jako o velmi nebezpečné látce a doporučuje se jednou za den potřít si ruce a obličej voňavkou.

V ložnicích a v obydlích králů a knížat té doby nebylo žádných umyvadel. V té době se hodně šňupalo a jest záhadou, když šňupali páni i dámy, zdali neměli špinavý obličej, když se nemyli. Musilo se ovšem používat hojně voňavek, neboť všichni páchli špínou, poněvadž se vody štítili.

O Leibnitzovi se tvrdí, že se nikdy nemyl a že s ním bylo možno mluviti jen na nějakou vzdálenost — tak zapáchal. Jak Leibnitz, tak celá řada jiných slavných mužů té doby proslula svou nečistotou.

V zámku Versailleském byly jen dvě vany a poněvadž jich nebylo používáno, dopravili je jako zvláštnost do parku markýzy Pompadour.

Stejně jako existovalo podivínství nemýt se, tak také se jedlo. Na francouzském dvoře jedli všichni z jedné mísy při dvorní hostině. Král a hosté používali svých prstů jako vidličky a dámy vytahovaly z omáčky sousta rukou a předkládaly je hostům.

Ku konci 18. století posadili v Hamburce opatrní konšelé jednoho Angličana do vězení, poněvadž chtěl zavést nějaký převrat. Jedl totiž čistým nožem a čistou vidličkou.