Vysvědčení
Průkaz o výsledku školního vyučování, jenž bývá kamenem úrazu, hrozí-li se dítěti zlými následky, přinese-li špatné vysvědčení, místo aby se uvažovalo, že není tu často příčinou nedbalost, nýbrž nezřídka dočasná vlna nedostatečné výživy mozku na účet rychlejšího vzrůstu, jindy nechuť k učení, často i nenadanost dítěte (nedostatek talentu bývá dědičný), přeceňování sil dítěte a pod.
Je nerozumné žádati od žáčka, který sotva vstoupil do školy, aby přinesl samé jedničky. Dnes jsou již učitelé tak rozumní, že je rozdávají velice s mírou.
Je třeba si uvědomiti, že s jedničkami, které postupně se mění ve dvojky, trojky, čtverky a pětky, je to horší, nežli vysvědčení s dvojkami, trojkami a třeba i čtverkami, které cestou přirozeného vývoje se mění v jedničky.
Proto propadne-li dítě, nemusí to býti neštěstím, které by se muselo napravovati přetěžováním dítěte prodlouženým domácím vyučováním, což nezřídka vede k tomu, že dítě vystupuje ze školy s otřeseným nebo podkopaným zdravím.
témata článku:
Diskuze k článku „Jak mají rodiče reagovat na špatné vysvědčení svých dětí? Názor z roku 1926 vás překvapí svou aktuálností“