Jak Němci před 200 lety trestali nejtěžší zločince? Posílali je do ciziny na místo horší než nejtěžší vězení!

Vězni na Sibiři.
Autor: Johann Nepomuk Schönberg (1844 - 1913)
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Zločinci z Pruska na Sibiř

Zajímavou vzpomínku uveřejňuje berlínský dopisovatel »Moskevských Vědomosti«. Dostalať se mu do rukou listina z pruského ministeria spravedlnosti, ze které vychází na jevo překvapující faktum, že byla doba, kdy Prusko mohlo vyvážet svoje zločince do Sibiře.

Listina tato zní následovně:

»Publicandum ve příčině deportace nepolepšitelných zločinců do dolů sibiřských. De dato Berlín, 7. července 1802. Aby ochránilo podle možnosti majetek věrných poddaných Jeho Veličenstva před nástrahami zlodějů, loupežníků, paličů a jiných nebezpečných zločinců, učinilo ovšem Jeho Veličenstvo rozsáhlá opatření, aby takovíto zlosyni byli lapeni a citelně potrestáni.

Avšak zkušenost dokázala, že cíle toho nelze dosáhnout těmito cestami, poněvadž ani při největší obezřetnosti nelze zabránit tomu, aby mnozí z těchto zločinců neuprchli z vězení a tak díky naději na možnost útěku, dokonce i odsouzení k doživotně práci v káznici pozbyla v očích těchto zlosynů svého zastrašujícího významu.

Vzhledem k tomu nařídil J. Vel., aby nepolepšitelní zloději, loupežníci, paliči a podobní nebezpeční zločinci byli deportováni do vzdáleného dílu světa, kdež by byli podrobeni nejtěžším pracím bez naděje, že by se nějakým spůsobem mohli vysvobodit.

Následkem toho učiněna byla s císařským ruským dvorem smlouva, aby těchto zlosynů užíváno bylo ku pracím v dolech v nejzazší Sibiři, vzdálené tisíc mil od hranic království, a bylo tudíž prozatím 58 arcizlosynů dne 17. tohoto června císařskému ruskému komandu v Narvě dodáno k další dopravě do sibiřských dolů.

Jeho král. Veličenstvo bude chránit majetek svých poddaných proti podnikům zlosynů toho druhu, tím, že bude posílat takovéto osoby do výše vzpomenutého vyhnanství a tudiž dalo Jeho Veličenstvo učinit o tom k upokojení řádně smýšlejících poddaných a všem ostatním na výstrahu veřejnou vyhlášku.«

— Signatura Berlín, 7. července 1802. Z nejmilostivějšího rozkazu Jeho král. Veličenstva. (Podepsáni: Hrabě Schulenburg a von Goldbeck.)