Jak politici zneužívají odkaz Mistra Jana Husa

Mistr Jan Hus.
Autor Václav Brožík.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz.

Nechlubte se cizím peřím!

Sociální demokraté jsou dobří obchodníci: chystají v Praze výstavu, kterou spojí s oslavou mistra Jana Husi a z nabytých peněz založí si sociálně-demokratickou banku. Tedy mistr Jan Hus bude jakýmsi rudým pokladníkem.

A ještě něco! Soc. demokraté chystají pro lid a mládež zvláštní Husovu čítanku, aby se rudý svět u nás poučil, kdo to byl mistr Jan Hus. Že Husa mají v Hybernské ulici za sociálního demokrata, jest jisté, poněvadž se hlásí k husitským bojovníkům jako prvním českým komunistům. A jistý soc. demokratický předák pěstuje si s velkou pečlivostí svůj vous na bradě, aby se podobal Šalounovu modelu vousatého Husa....

Také někdy se podívám do Husových spisů, ale zdá se mi, že ani pokrokáři ani soc. demokraté by nemohli potřebovati Husa takového, jakým opravdu byl.

Kam také s tímto citátem Husovým: »Kážu jen proti zlým kněžím. Znám zajisté mnohé faráře, kterým nejsem hoden obuv zouti a jejichž paty pro jejich svaté jednání chtěl bych zlíbati.«

— Tak Hus historický; jeho moderní vykladači ale tvrdí, že v době Husově klerus byl ve velikém mravním úpadku. K tomu náleží, co napsal prof. Flajšhans, že Hus ani v největším svém boji protiřímském, (politikou silně zbarveném) nenazval římského papeže přímo Antikristem a Belialem, ale jen s podmínkou, že by takový byl, kdyby živ byl nehodně.

Rudí theologové hledí na bibli se zřejmým despektem, ba docela i vytrhujíce citáty a neznajíce dobu, kdy bible byla psána, knihu tuto sesméšňují; Hus však míní: »Písmo svaté jest nejdůstojnější moudrost«. Sociální demokraté jako monisté chlubí se svým bezvěřím a ze všech náboženských společností nejúporňěji bijí do katolíků.

— Dr. Flajšhans však doznává: »Velmi málo jest odchylek, kde Hus s Wiklefem se shoduje; Hus byl pravověrný jako málo který z jeho současníků.«

Z Husa udělají soudruzi soudruha.

Hus však sebe sama jmenuje takto: »Jan Hus mistr v uměních, svatého bohosloví bakalář, universí pražské rektor a kazatel slova Ježíše Krista v kapli sv. Mláďátek.« Z Husa dělají revolučního soudruha, ale Hus oslavoval toho, kterého rudý tisk nazývá »klerikálním zpátečníkem,« sv. Václava a Karla IV.

Když pražská universi konala slavnost úmrtní Karla IV., tu Hus o něm kázal takto: »Karel byl kníže nejslavnější, císař a český král, ochránce církve, míru obnovitel, kněžstva příznivec, světlo knížat, živitel chudých, stavitel chrámů a naši slavné universí zakladatel.«

Těm, kteří význam Husův vidí jen ve stránce národní, posluž k opravě následující výrok Husův: »Dobrého Němce jako křesťan více miluji nežli špatného Čecha« — a Hus výslovně brání se proti tomu, že byl Němce z Prahy vypudil...

Pokrokovým dámám neuškodí, budou-li znáti Husovy posudky o ženách. »Žena je smůla ďáblova; i když nejlépe s ní zacházíš, zamažeš se.«

— Hus přichvaluje si coelibát a o svých současnicích ženského rodu míní: »Mnohá za milého by dala celé království nebeské.«

Soudružkám, každé neděle a svátek tanci holdujícím, asi nezalíbí se Hus těmito dvěma poznámkami: »Tanec jest kruh a jeho střed jest ďábel« — »Tanečníci rovnou cestou tančí do pekla.«

Zajímavo jest, jak Hus soudí o kacířích! V traktátu o »svatokupectví« čteme: »Kacíři ode všech věrných mají zavrženi býti a budú-li napomenuti a neodstúpí, mají i od cizích mocí potlačeni býti.«

— Jiný výrok Husův: »Kacířové, kdyby, byvše ponaučeni a napomenuti, od bludů svých ustoupiti nechtěli, na hrdle trestáni býti mají«!

A ještě maličkost na rozloučenou s rudými oslavovateli Husovými: Prof. Flajšhans vypravuje, že Hus ubíraje se do Kostnice, osm dní k tomu potřeboval; cestou disputoval o víře a mše svaté v kostelích sloužil, ač byl v interdiktu. Otázka jest věru zbytečná, zda nevěrci a bezvěrci moderní mají právo za svého počítati a oslavovati mistra Jana Husa.