Jak poznat psa nakaženého vzteklinou

Známky vztekliny u psů.

Rozeznáváme tichou a prudkou vzteklinu; oba způsoby jsou jedna a tatáž nemoc a oba nakažlivé.

Jen ten je rozdíl, že psi tichou vzteklinou napadení jsou mnohem klidnější, nekoušou tak vztekle kolem sebe, jako při prudké vzteklině. Tichá vzteklina zachvacuje obyčejně od narození dobré a mírné psy, kdežto v prudkou upadají nejvíce psi odedávna dráždiví.

V prvním stupni, t. j. při počátku vztekliny, jeví psi docela změněnou povahu a sice nevrlost, jsou popudliví a nepokojní, pobíhajíce s místa na místo.

Leží-li, často vyskočí a ulehnou jinak, stočí se jako ke spaní, ale za chvíli jsou zas jinde. Nemají chuť k žrádlu, za to polykají nezáživné věci jako písek, dříví, slámu a peří.

Opouštějí domov, toulajíce se sem a tam jeden nebo dva dny, pak se zase vrátí a k lidem lichotí. Pud pohlavní jest zvýšený, zadní nohy se třesou, zřítelnice oční jest rozšířena, z tlamy teče něco pěny, trpí dávením aneb těžce polyká. V stupni tom ještě nekouše.

Tyto známky předchozí trvají asi jeden nebo dva dny a tu objeví se teprv pravá vzteklina. Psi tlačí se ke dveřím, psi na řetězu pokouší se řetěz přerazit, překoušou provazy a prkna u boudy, rozhrabou slámu pod sebou, vyběhnou-li do širého pole, utíkají sem a tam bez příčiny a v krátkém čase uběhnou velký kus cesty. V čase tom jsou pro lidi i dobytek nejnebezpečnějšími; koušou do všeho co potkají, vrážejí do dvorů, přepadají drůbež i jiné psy, zřídka lidi; při tom oběť svou ukrutně trhají, křečovitě se do ní zakousnou, ano někdy sebe samy potrhají. Tak viděl jsem v Uhrách vzteklého koně, který v běsnosti své sobě z levého prsu kusy masa zuby trhal a po stáji házel, přední nohu pak skoro celou si ohryzl.

Od běhání toho unaveni zalezou psi stranou od silnice někam do tmavého místa, sedí tu na kolísajících se zadních nohou, lapají vzduch a pak se dají opět do běhu.

Někdy v běhu štěkají, není to však ten hlas jako dříve, jest to nepříjemné, trhané vytí a bezpečným znamením vztekliny, třebať bysme psa neviděli, anobrž jen jeho změněný hlas slyšeli.

Žráti více nechtějí, naproti tomu hltají již zmíněné nezáživné věci; ano nalezl jsem v žaludku vzteklého psa půl kg. smrkového jehličí, smíchaného s hadry a kamením v jeden žvanec. V stupni tom vyhlíží dle srsti celý ježatý, chůzi má nejistou, oko vyboulené, jazyk vyplazený, modrý a suchý, někdy popraskaný a oteklý, slizná blána v tlamě jest tmavobarevná. Že by se vody štítil, jest jen mylnou pověrou; psi plouhají se často ve vodě, nemohou ji však pro stálé křeče v jícnu polykati; ano, jsou případy, že pronásledovaní vzteklí psi řeku přepluli.

Tento, stav trvá dva i tři dny a pak nastoupí poslední známka, to jest ochromení. Psi jsou již tak sesláblí, že zadní část těla za sebou vlekou, proto ale přece do všeho koušou, co se jim přiblíží, dech jest sápavý a chroptivý, spodní čelist též ochromne, psi podobají se již více kostrám, tlamu mají otevřenou a olověný jazyk s vpadlým okem působí truchlivý a nemilý pohled na ně.

Konečně po několika lehkých škubnutích následuje smrt. Celý průběh nemoci, od počátku až k smrti, trvá 6 neb 8 a velmi zřídka 10 dnů.