Jak se USA podařilo z chudých přistěhovalců z celého světa vychovat pravé Američany, milující svou novou vlast?

Imigranti z Evropy čekající na ostrově Ellis Island.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Americká výchova lidu.

Do modrého zálivu novoyorského vjíždí zvolna a majestátné transatlantický parník. Na palubě první třídy je ještě velmi veselo, žertuje se, nové uzavřená přátelství utužuji se posledním douškem, smlouvají se schůzky. Ale v mezipalubí, kde stolí mnohohlavý zástup lidí, přitlačený těsně k zábradlí, je ticho; nikdo ani nehlesne a oči všech zírají upiatě na novou, zaslíbenou zemi.

Konečně přilehne bok lodě k můstku přístavnímu; cestující první a druhé třídy přecházejí do celnice, doprovázení horami zavazadel; teprve po té, když po několikahodinné práci jejich záležitosti v celnici jsou vyřízeny a vozy, tramwaye a automobily je vyvezou do všech možných směrů, teprve tehdy mohou cestovatelé z mezipalubí na břeh.

Manhattan v New Yorku.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Tu lze na lodním můstku pozorovat velmi pestrou směs národností, Poláků, Rumunů, Rusů, Vlachů; všichni jsou obtíženi spoustou zavazadel, bedničkami, nůšemi plnými peřin, kuchyňského nádobí a j. A tento mnohdy tisícihlavý zástup lidí, tázajících se ve všech možných řečích, plyne do chudé a přelidněné čtvrti novoyorské a většina jednotlivců tam uvázne.

Takovým způsobem roste městu ustavičně obrovská úloha vychovat tyto nevědomé a mnohdy vzpurné cizince k sebevědomým a užitečným občanům. A je to skutečně čistě americká vlastnost, že město cítí se povinno k tomu těžkému a nevděčnému úkolu. Je k tomu úkolu zapotřebí smělosti a o tuto není v Americe, zemi možných nemožností, nouze.

Američan věří, že vše zmůže a tato víra dodává mu síly k velkým úkolům.

Dnešní cíl americké výchovy lidu jest právě, vzbudit ve všech, i v přistěhovalcích, důvěru v sebe sama a ve vlast. Základ dává se již v mateřských školkách, kde se učí téměř pohanské uctívání »star spangled banner«, hvězdného praporu; také později se ve škole dětem stále a při sebe menší příležitosti poukazuje na to, že všem bez rozdílu stavů je cesta k nejvyšším úřadům volná.

Amerika.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Jako příklad uvádí se nejčastěji Abraham Lincoln, který po dvakrát byl volen presidentem; narodil se v chudé farmě v divokém západě a celé jeho mládí bylo vyplněno nejtvrdšími útrapami. »Co mohl on, můžete také!« zní morálka, »mějte jen náležitou důvěru v sebe sama!«

Není pochyby, že tímto stupňovaným sebevědomím často jemnější a hlubší vlastnosti — láska k bližnímu, nezištnost a jiné ethické požadavky zakrsávají. Přiměřené vyrovnání způsobuje výchova rodinná, která protivy zmírňuje a vyrovnává.

Pro spodní vrstvy lidu, kde je výchova nedostačující, musilo býti postaráno o náhradu. A dlužno hned vytknout jako pozoruhodnou zvláštnost, že tuto práci nepřevzala církev. Její mladší a živější sestra sociální péče vzala na sebe tento úkol.

Dávno se v Americe poznalo, že sociální péče není jen výron okamžité nálady doby. Je to něco trvalého a zdá se být povolána nahradit tak mnohým ztracené pro ně náboženství; neboť v nejlepší své formě sociální pomocná činnost není nic jiného než v činy přeměněné náboženství.

Nejjasněji si to uvědomíme před social settlemento — zařízením, které v Anglii vzalo svůj počátek, bylo s velkým porozuměním přeneseno do Ameriky a vybudováno nejdokonalejším způsobem. Péčí těchto oddělení je starat se vším možným způsobem o povznášení všeobecné kulturní úrovně obyvatelstva chudých čtvrti.

Děje se to vystavěním zvláštního obrovského domu, ve kterém jsou rozsáhlé lázně lidové, v jednotlivých poschodích sály, ve kterých si děti mohou hrát; sály k účelům výstavním, čítárna, knihovna; na střeše pak bývá rozsáhlá zahrada, která v horkých letních dnech Je útočištěm před dusným a špatným vzduchem ulic.

Ubití blízcí lidé se těmito požitky, které se jim skýtají, zvedají ze své poroby, nabývajíce sebevědomí. Nedává se jim totiž vše. co bylo uvedeno, bez rozmyslu, bez požadavků. Nejsi na světě jen pro sebe, soused pro souseda se musí přičinit, to se vštěpuje lidem přicházejícím do domu social settlement.

Socha Svobody v New Yorku.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

A začíná se od nejmenších. Z dětí, které si přišly hrát, větší a odrostlejší musejí pečovat o menší. Slíbí se na příklad dětem divadlo, přivedou-li své mladší sestry a bratry a budou-li na ně dávati pozor. A požadavky se systematicky stupňuji, čím jsou děti starší. Skupina děti pořádá představení pro dobročinný účel; klub hochů má uloženo dbát o plnění jistých policejních předpisů, jako na př. na odstraňování odpadků, nebo na zamezování hazardní hry na ulicích.

O odrostlé je zas jinak postaráno. Skupina mužů pracuje na zlepšování ulic, ve čtvrti, kde bydlí; jiní jsou pověřeni úkolem zamezovat prostituci; ženy mají péči o nemocné ve své čtvrti; klub továrních děvčat dostane povolení nezastavěné plochy osázet květinami, které pak věnují do nemocnic. Zase šťastné spojení vlastní radosti s připravováním radosti jiným.

Zcela zvolna a nepozorovatelně uplatňuje se u všech těch lidí snaha být nápomocen prospěchu celku, přechází jim do krve; veselá a spokojená hrdost z tohoto vědomi užitečnosti vznikající zdvihá ubožáky z vlastni jich bídy a dělá z nich užitečné a sebevědomé občany.

Ideální tato výchova pohlcuje ovšem spoustu peněz a právem prohlašují settlementy, že jejich činnost stala se příliš rozsáhlou a důležitou, aby mohla zůstat závislou na nejistých a kolísavých dobrovolných příspěvcích. Má takový settler ment členy zakládající, přátele, členy přispívající a z jejich příspěvků, které jsou 5, 25, 100 a 1000 dolarů ročně, kryje svá vydání.