Jak se v roce 1900 propagovalo životní pojištění?

Účel pojišťování na život.

O prospěchu různých způsobů pojištění na život bylo již mnoho psáno. Denně větší rozšíření, kterého pojištění na život ve všech třídách obyvatelstva nalézá, — obnášeli koncem roku 1897 stav pojištění u rak. uher. společností ku pojištování na život K 2.193,360.711 a u něm. společností život pojištujících Mk. 6.731,581.555 — nejlépe dokazuje, že se toto dosud výborně osvědčovalo a vždy všeobecněji co nejvýhodnější ochranný prostředek proti nepředvídaným ranám osudu se uznává.

Život každého člověka rovná se vzhledem ke hmotným potřebám jeho příslušníků určité peněžité hodnotě, která úmrtím se ztrácí. Pročež má každý dbáti toho, by zmenšil hmotnou škodu, která náhlým koncem života nastane pro všechny, o jichž výživu se starati co povinnost na se vzal.

Život lidský představuje podobně domu, pozemku atd. hodnotu hmotnou, která má základ v trvání člověka a zároveň s ním za své béře. Duševní neb hmotná práce hlavy rodiny jest často pro manželku a děti jediným pramenem výživy, jenž vysýchá, jakmile živitel zemřel a tyto neodvratné následky jsou zajisté hmotnou ztrátou.

Aby se předešlo takovýmto nenahraditelným ztrátám zjištěním kapitálů neb důchodů, jichž výplata ihned po úmrtí dotyčné osoby se koná, jest účelem pojištění na úmrtí. Prozřetelnost ukládá každému otci rodiny, jakož i každé jiné osobě, jež o živobytí jiných starati se má, za povinnost, by uzavřel pojištění na úmrtí.

Nepojišťuje majitel domu dům, statkář sklizeň, majetník lodi loď a její náklad? A život člověka, jehož práce jest zřídlo blahobytu a snad jedině a toliko jemu a jeho v útlém věku se nalézajícím dětem obstarává prostředky k živobytí, neměl by býti vzácnější a ještě spíše vyžadovati pojištění?

Dům může shořeti, polní plodiny mohou krupobitím zničeny býti, loď může se rozkotati, což však jistě předvídati nelze. A přece uzavíráme pojištění, jen abychom měli neocenitelnou jistotu náhrady pro nejvýše k pravdě nepodobný případ ztráty, a oč více jest potřebí uzavírati pojištění na úmrtí?

Zde se platí pojistné pro případ, jenž nijak nemůže minouti, tu pojišťuje se kapitál pro případ, jenž zcela jistě nadejíti musí, i nemůže se státi, že zaplacení by se konalo bez účelu, neboť každý člověk dříve neb později umříti musí.

Každý člověk jest podroben zákonům přírody a veškerým životním změnám osudu. I nejzdravější může zítra z tohoto světa povolán býti; kdo stará se pak o manželku a dítky? Pouze a jedině pojištěním na život člověk může zbaviti se této starosti, neb ono částečně zastoupí jej a třeba nemohlo nahraditi ztrátu zcela, tož přece ji zmírňuje, chráníc rodinu před nedostatkem a nouzí.

Pojištění poměrně k tomu, Čeho poskytuje, vyžaduje jen velmi malé odplaty; vyžadujeť, aby ušetřilo se to, což jinak i mnohdy zcela zbytečně se vydává. Kdo ví, že budoucnost rodiny jeho neb osob jinak mu milých zabezpečena jest, věnuje se povolání svému zajisté s větším uspokojením, než kdo denně trápen jest myšlénkou: „Co se stane z rodiny tvé, kdybysi zemřel?“

A není pomyšlení na bídu, jež rodinu vzdor všemu úsilí očekává, zcela způsobilé k tomu, aby ztrpčovalo i nejšťastnější a jinak všech starostí prostý život?

Pro všechny, kdož podobnými myšlénkami trápeni jsou, nalézá se útěcha a upokojení v následující radě:

Ulož ze svého ročního výtěžku neb ze svého jiného, mnohdy i značného příjmu pouze malý díl, pojisti tím svůj život i nabudeš pak tímto moudrým opatřením oné duševní spokojenosti, bez které pravé štěstí a pravá činnost nemožna jest, zachráníš svou rodinu před nepředvídanými následky své předčasně smrti, jakož i před změnami osudu.

Lékař, advokát, soukromý úředník, obchodník, umělec i řemeslník, vůbec všichni, kdož se živí prací rukou svých a sobě tím méně neb více příznivé postavení opatřiti mohou, držitel rodinného statku svěřenského, jehož dítky snad nebudou ho následovati v držení statku svěřenského a při skromném údělu o živobytí své pak starati se musí, konečně statkář, jehož nemovité jmění mezi dítky rozdělené nestačí již k výživě jejich, všichni ti měli by pojišťováním na život starati se, by rodiny jejich před nepředvídanými následky předčasného jich úmrtí a změnami osudu zabezpečeny byly.

Avšak i osoby, jež štěstí hojně nadalo vezdejšími statky, nejsou vyňaty, aby nevyhledávaly dobrodiní pojišťování se na život pro sebe a pro své milé, poněvadž žadný člověk ani na okamžení není jist, že ho nepřekvapí osud a náhlé neštěstí.