Zemře, kdy sám bude chtít...
V Divišově žije několik mužů úctyhodného stáří, kteří nemají již daleko do stovky.
Z nich nejpodařenější je hrobník Fořt, starý sto let a ještě několik měsíců, neobyčejně živé dosud letory, s hustým bílým vlasem, trochu sice ohnutý, ale jinak velice čilý a svěží a náruživý kuřák.
Dosud nikdy nestonal, ačkoliv se po celý život dosti napracoval a dosud ještě plahočí. Žije u své nejmladší dcery; ostatní děti jemu již zemřely. Této své 56leté dceři, kterou muž její pro svou tělesnou zrůdnou postavu nemůže voditi do zábav, říkává stařeček: “Verunko, neseď doma, běž tančit; jdi sama, proč bys “mladá” svá léta ztrávila o samotě? Když byl já v tvých létech, vyházel jsem celou hospodu s hostinským a hosty. Nebo mám já s tebou jíti?”
Žádné ženské, již potká, nedá pokoje. Buď ji štípne nebo “mastně” vtipkuje a proto se mu každá ženská daleko vyhýbá.
Na otázku, jak dlouho ještě chce býti živ, odvětil: “Umřu teprve, až budu sám chtít; tuto odměnu dostal jsem totiž jako výslužku od kostlivce za dlouholeté své služby jemu prokázané.”
témata článku:
Diskuze k článku „Jak se ve zdraví dožít vysokého věku? Stoletý stařík má překvapivý recept“