Jak se za dávných časů řešily pomluvy a urážky?

Kterak si předkové pomáhali od nestydatých hub.

Netřeba vykládali, kolik pekla po vesnicích a městech jedovatý jazyk způsobiti může, vždyť okresní soudy mají dosti zaměstnání s takovými hubatými lidmi.

Bývalo to odjakživa. Dokud ještě nebylo okresních soudů, nýbrž jen soudy městské, fojti a purkmistři nasoudili se nevypláchnutých hub do nekonečna. I trestali, zejména ženské, rozmanitým způsobem, buďto že je dávali do sloupu čili do pranýře, anebo do »trdlice«.

Sloupy čili pranýře měli ve všech městech; v Olomouci stál pranýř na dolním náměstí, jak se přichází z Panské ulice. Též po vesnicích mívali něco sloupu podobného, totiž obecní komůrku, obyčejně dřevěnou, do které provinilce zavírali.

Bylo-li třeba nějakou ženskou (anebo mužského) dávali do sloupu, měli na to správu. Na té komůrce totiž byly přikovány železné »halže« na sevření krku a nohou; pročež osoby provinilé přivedli jednoduše k obecní komůrce před fojtovým obydlím postavené a tam je do železných halží za krk a za nohy zamkli — pro potěšení rozpustilé mládeže.

Podobně užívali i »trdlice«. Co trdlice jest, že totiž nástroj na lámání a potírání lnu, leckdo ještě ví; jenže tento nástroj k trestání provinilých, hlavně žen, lišil se třemi otvory, do nichž trestancům dávaly obě ruce a krk.

Netřeba vykládati, co osoba do trdlice zavřená za tři až pět hodin vystála, stojíc shrbena, a co utržila posměchu.