Jak správně komunikovat? Rady z roku 1899 vám pomohou i dnes

Rozhovor.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

O řeči.

Dle spůsobu, kterak mluvíme a dle toho, kterak mocni jsme jazyka, jímž se vyjadřujeme, posuzuje se naše vzdělání.

Jesti tedy velmi důležito toho dbáti, bychom hovořili mluvnicky správně, v logické souvislosti dle pravidel správného slohu. Vypravovati zajímavě a poutavě, objasňovati srozumitelně spletité připady, míti hovory duchaplné, — to není každému dáno; každý však má snažiti se, aby dosáhl co největší správnosti jazykové.

Ptáče zpívá, jak mu zobáček narostl a dle vzoru starých. I nám nejmilejší jest hovor, jak slýcháme jej ve svém domově. Poněvadž však stýkáme se s lidmi ze všech končin naší drahé vlasti, musíme mluviti řečí správnou a čistou beze všech zvláštností dialektických.

Vyjadřuj se správně, dobře dříve promysli, co chceš říci. Vol vždycky vhodná slova a mluv v souvislých větách.

Mluv zřetelně a jasně, nemluv příliš hlasitě ani šeptem; za řeči nepolykej slabiky a některé hlásky.

Hleď, aby mluva tvá byla přirozená beze všech titěrných ozdob a zvláštností.

Zanechej všelikých cizích slov a rčení; nemíchej a nepřekrucuj jednotlivá slova. Řeč tvoje budiž jasná a určitá.

Neužívej často všelikých citátů, frásí a přísloví, vůbec všelikých rčení, jež pokládáš za vtipné a duchaplné a jichž sám nejsi původcem. Užívej správných přídavných jmen a vystříhej se přehánění: „báječně krásné“, „hrozitánsky a ukrutně šeredné“ a j.

Vyjadřuj se opatrně. Zvolání jako: „můj Bože“, „jemináčku“, „u čerta“, „no víte“ atd. neuslyšíš nikdy z úst lidí vzdělaných. Obchodní spůsob vyjadřovati se nepatří do společnosti. Zbytečno jest užívati na potvrzení svých slov těchto rčení: „na mou duši“, „na mou čest“, „Pán Bůh ví“ a pod.

Mnohý pochybuje o pravdivosti některé výpovědi a zvolá: „to není pravda“, „to je lež“ atd. Pochybování takové je urážlivé. Můžeme nejvýš říci: „snad se mýlíte?“, „je-li možná?“ — Rovněž jest neslušné někomu říci: „tomu nerozumíte“, „to je nesmysl“ atd.

Neužívej nikdy sprostých výrazů: „mně je zle“, „potím se“, „běží jako švec“; místo nich můžeme říci: „není mně dobře“, „mne je horko, teplo“, „má na spěch“.

Mluvíš-li o někom, jmenuj jej vždycky jménem, aby každý věděl, o kom mluvíš. Nesluší se říkati: „on to povídal“, ale „pan N. to povídal“, nebo „viděl jsem ji“, ale „viděl jsem paní M.“

Užívej správně pojmenování: pán, paní, dáma, slečna; vyžadujeť toho slušnost a dobrý takt.

Starším osobám i při zábavách a rozmluvách dávej na jevo patřičnou uctivost

Umíš-li mluviti cizími jazyky, užívej jich za hovoru se sobě rovnými a stejně smýšlejícími. Nevtírej se cizojazyčným hovorem nikomu a nepoužívej nevědomosti jiných, abys vynikl svými vědomostmi jazykovými.