Jak správně péčovat o miminko? Zkuste to podle našich prababiček

Několik praktických pokynů o výživě kojenců.

Je hrozné postavení mladé matky, když stojí nad kolébkou křičícího dítěte — neví si rady!

Za svobodna učili ji ledačemus důležitému ; učili ji hrát na piano, tančit, pohybovat se ve společnosti — učili ji — jak se vkusně dle mody strojit — což ostatně také nutno vědět — ale co si má počít se svým dítětem až stane se jednou ženou a matkou — to jí zapomněli říci. Však potom někdo poradí!

Maminka, babička — nebo tetka některá — a konečně — dostanou se nyní již knihy o tom, kde může se taková mladá maminka dost ponaučit. To je všechno hezké — ale jsou případy, že není matky ani řádné rádkyně a že ani kniha s dostatek nepoučí.

Jsouť podobné knihy sice dobré, ale co se výživy dětí týče, dosti stručně psány. V mnoha případech matku ani nenapadne knihu si zaopatřit a zkouší na svém dítěti, kde kdo co poradí.

Takové ubohé dítě je na tom hůř jak za starých časů dítě ve Spartě, kde prováděli na dětech zkoušku síly zdraví. Buď obstálo — neb ne; oni vychovávali jen dítky zdravé. Ale u nás dítě podobným zkoušením všech babských rad jen oslabí — a pak je vychovají a dají světu chorobného a slabého člověka.

Co si má taková nezkušená, mladá matka tedy poradit? Nakrmí-li své dítě, křičí — nedá-li mu pít — křičí zas — co ted?

Často poradí maminka, ale bohužel ve 100 případech — jen snad asi desetkrát dobře.

Ona řekne zcela lakonicky:

„S dítětem je vždycky práce. Jak je zde jednou dítě — je po pohodlí! Živ je — jak já vyživila vás — a dělej — jak dělala já s vámi. Jaké pak zvláštnosti! Což jsem z vás nevychovala zdravé lidi?!“

Ovšem že vychovala. Ale co měla při tom práce, námahy a soužení. Co křiku a pláče dětského a probdělých nocí! Na to vše maminka zapomněla.

Jak dítě zaplakalo — dala mu pít a bylo dobře. Že často plakalo, že mělo horečky, nadýmání, střevní i žaludeční katarh — no — to má konečně skoro každé dítě. Jednou se to svede na nastuzení, podruhé matka něco snědla, po třetí „stůně k zoubkům atd. atd.

Tyto útrapy možno si však značně zmenšiti. Předpokládám ovšem, že dítě narodí se normální (asi 4½ kg těžké) a úplně zdravé a že i matka je zdravá. Váha novorozeného dítěte kolísá od 3½ až 6 kg.

Každá zdravá matka má a jest povinna dítě své sama kojiti. Stará-li se o to již v čase těhotenství a ošetřuje si prsa, dostaví se mléko též v čas a v postačitelné hojnosti.

V kojení nutno zavěsti přísný pořádek. Asi do 6 neděl dá se dítěti pít každé 2 hod. s noční přestávkou šesti hodin.

Nestojí to tolik práce — jak se zdá. Dítě si rychle uvykne na pořádek a budí se obyčejně samo v určitou hodinu. Poslední napití večer budiž o 10. hodině večer — potom až asi ve 4 hod. ráno.

Mnohé dítě ani tolik nežádá a prospí s počátku většinu času, což je tím lépe, neboť spánek je novorozenému dítku velmi zdravý.

Velmi doporučuji již z mala učit dítě čistotě; nenechá-li je matka ležet v prádle nečistém, navykne si dítě brzo čistotě a samo se již přihlašuje pláčem, potřebuje-li ošetření. Pohodlná matka, která dítě ve vlhkých plénkách ležeti nechá, naučí dítě své sama nečistotě. Ono si tomu zvykne a leží zcela klidně v prádle znecistěném, ba i jako dítě 2- i 3leté nic si z toho nedělá a je s ním pak velká práce.

Po 6ti nedělích radím zavěsti v pití delší přestávky 3—3½hodinové, rovněž s přísně dodržovaným nočním klidem.

Dítě takto živené netrpí katarhy ani dispepsií, je pokojné a přibývá pěkně na váze. Rovněž nezvrací — jako dítě přecpávané — aniž se tolik znečisťuje, jsouc odkázáno na určitý čas.

Je-li při tom denně vykoupáno a oblečeno v čisté prádélko, bude mít matka radost nad svým robátkem, jak zkvétá, přibývá, vyvinuje se — a čistotou jen voní.

Ovšem, nedaří se vždy vše tak hladce. Přijdou různé překážky. Řekněme třeba: dítě jest nakrmeno, leží v čistém prádle a přece křičí. Křik musí již matka umět rozeznat od bolestného pláče, anebo jen chvilkového křiku. Někdy si dítě pro maličkost pokřičí a utiší se zase, aniž by bylo třeba obav nějakých. Šíří si křikem plíce.

Ale někdy pláče bolestně a nepřetržitě. Tu nutno již hledat příčinu pláče. Někdy má dítě žízeň. Mléko jeho živitelky obsahuje více soli a tuku, což vzbuzuje trapný pocit žízně.

Dát mu zase mléka na ovlažení, bylo by škodné. Pro ten případ jest nejlépe svařit si každý den trochu thé a sice: pár zrnek feniklu, pár heřmánku a 2—3 nitky ruského čaje. Slabý ten nálev mírně osladit a v pádu potřeby dát dítěti napít.

Každá matka musí si zapamatovati, že jistě žádné dítě nezemřelo hlady, totiž: aby se stišilo — nežádalo potravy — a zemřelo. Ono se již ozve — když cítí hladu — to může být matka bez starosti — a nikdy nemusí dítě budit, aby je nakrmila — aneb k jídlu nutit.

Ale velké procento dětí zmírá — na překrmení. V pravém slova smyslu bývá přecpáváno — dostane žaludeční, pak střevní katarh — a pod. jiná onemocnění.

Doporučuji tedy: čistotu, pořádek v kojení — v pádu ochuravění diétu a ve všem tom až puntičkářskou opatrnost a správnost.

Předejdeme tím ovšem nejrůznějším dětským ochuravěním, které sice neznamenají smrt — ale přece jinou poškozují starostí — a mnoho neklidných nocí a dětského křiku.

Podotýkám ještě jednou, že mluvím jen o dítěti normálním a zdravém. O chorobných, a o jich ošetřování nemohu se rozepisovati, tu nutno bráti na poradu lékaře.

Živí-li zdravá matka své zdravé dítě opatrně — a drží si je v čistotě — vždy bude jí zkvétat k radosti a potěše — aniž by jí dalo zbytečné námahy a nočního bdění.

Příště napíši ještě něco o výživě umělé, — čímž asi snad se zavděčím matkám, jimž slabá konstrukce tělesná nedovoluje dítě své sama si vyživit, a jež nechtí ji svěřti cizí kojné.