Jak u dospívajících dětí zvládat jejich „klackovitost“, surovost a zlomyslnost?

Kouřící mladíci.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Surovost a zlomyslnost.

Ve vývinu tělesném, zvláště u mládeže mužské, jest období, kde přírůstek sil je tak značný, že chce se osvědčiti činným na venek a projevuje se také rvačkami. Jest to čas pohlavního dospívání, hranice mezi chlapeckým a jinošským věkem, mezi dobou naivnosti a nevázanosti a dobou ideálů a hrdinství. Tento čas nazývá se léta klackovská.

Jméno to nepovstalo jen tím, že dospívající hoch neovládá zcela ještě své tělo a obyčejně se poddává svému držení těla a způsobům, ale také proto, že jeho vyšší duševní síly se teprve počínají vyvíjeti, že ještě není pánem své vůle a tudíž jí nedovede zabrániti, aby nevybuchla v surovost.

Zkušenost učí, že v této době tělesného převratu nestávají se však zrovna všichni hoši surovými klacky.

Naopak, většina jich projde touto přechodní periodou mravně bez pohromy, zvláště když vyrostli v ovzduší, ve kterém mravnost a všecky ušlechtilé city obrnily bytost jejich proti všemu surovému a sprostému.

Jestliže surovost jeví vědomý úmysl činiti zlé a v tom shledává vnitřní své uspokojení, stává se zlomyslností, která nápodobí vlastnosti dospělých hlasem, řečí, chůzí, posunky a způsoby. Také vše rázovité a původní dráždí ji k pitvoření; neboť je to něco nového a odchylného od zvyklého; ale zlomyslnost znetvořuje frivolním způsobem originál v pouhou karikaturu.

Lidi slabé a jednoduché pokouší se raniti vtipem a špičkováním. Vtip, jinak koření družného života, jistě není vhodným prostředkem k snižování druhých; neboť vtip je činností rozumovou, která kontrasty bezděčně spojuje a podobnosti objevuje na věcech nejrozmanitějších a posluchače dráždí ke smíchu. Čím více se však všetečnost úmyslně veselí na účet druhého, tím více ztrácí se v bahnu sprostoty.

Toto škodolibé smýšlení vtiskuje však obličeji zlomyslníka svůj ráz. Čteme v něm posměch vůči slabostem druhých, zálibu v bolesti posmívaného, závist a lstivost nejrůznějšího druhu, a takové nahromadění zla v mladé mysli nás leká.

Původ zlomyslnosti hledati sluší v srdci. Často také ctižádost svádí uzavřenou společnost, aby vynikla v zlomyslnosti. Tu hledí jeden druhého předstihnouti ve zlých hádkách, aby ho potýral. Právem se říká: »Duševní síla bez duševní velikosti tvoří zlé povahy.«

Vychovatel zde musí nejprve bádati, odkud se béře v jednotlivém případě toto zvrácené počínání, a zakročiti prostředky výchovnými. Musí zabrániti všem škodlivým vlivům, jako zevním pokušením, zlému příkladu, špatnému jednání. Se zdvojenou vytrvalostí musí rodiče s láskou probouzeti svědomí tím, že mravní úsudek o vlastním jednání a chování posilují a budí nadšení též pro jiné ušlechtilé osoby, právě tak, jako ošklivost před ďábelskou potměšilostí.

Kde však zlomyslnost již se vyskytla, nesmí vychovatel dáti na jevo slabost, nýbrž musí zakročiti a trestati provinění celou vážností.