Jaká nás letos čeká zima aneb humor našich předků

Lyžaři.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Znamení zimy.

„Nezvratným důkazem, že budeme míti letos velmi mírnou zimu, jest ten,“ pravil kdosi v hostinci druhému, „že kožešníci najednou se stávají mrzutými, kdežto dřevaři náramné zdvořilými.“

❃ ❃ ❃

Rošťák: Ale jsou teď v zimě zlé časy! Každý má ruce v kapsách, tak že našinec ani při nejlepší vůli nemůže jim do nich!

❃ ❃ ❃

Official naříká sobě kolegovi, že ho v zimě dříví nesmírně mnoho stojí. Náhodou v úřadě přítomný dohazovač slyše to, praví: „Vidějí, mne nestojí celou zimu dříví ani groše.“ „Čím topíte? „Uhlím.“ „Ne.“ — „Tak jak to možné?“ „Koupím si dříví na celou zimu vždy už v letě.“

❃ ❃ ❃

Krátká zima. A: Pantáto, prosím vás, proč pak si nekoupíte ňáké boty? Tolik sněhu a taková zima a vy pořád bos? B: Hi, hi, hi. přes vánoce se ňák překulím a pak je sv. Ducha, nu a tu juž boty nepotřebuji.

❃ ❃ ❃

Jak se ustrojil strýc Chvojka na zimu.

Mrzlo, jen praštělo. V hospodě Vrňavické sedělo několik sousedů. „To jsem si koupil včera na jarmarce kožich,“ pravil bohatý sedlák Kocourek, který se hrozně rád chlubil.

Nikdo na to nic neřekl, jen domkář Chvojka, který měl na Kocourka jaksi zkřesáno, se ozval: „To je rámus, pantáto! Kdybych já měl peníze, koupil bych si ho také. A že byste se přece neustrojil na zimu tak, jako já, třeba bych neměl tolik šatstva jako vy.“

„Oho!“ zvolal Kocourek zvysoka. „Snad byste se nechtěl sázet?“ „I chtěl, pantáto !“ „A oč?“ „O vědro piva,“ odvětil Chvojka.

„Vždyť byste ani na ně neměl.“ ušklíbl se Kocourek. „Ale buďsi. Prohraju-li já, tedy sázku zaplatím, prohrajete-li ale vy, nebudete platit nic, aby se neřeklo, však už víte... Kde se sejdeme?“

„Dnes večer u vaší chalupy, abyste neměl daleko,“ pravil Chvojka, a požádal pak dva sousedy, aby se tam také jako svědkové dostavili. Přijato, Kocourek na sebe navlíkl večer troje kalhoty, obul bufy, oblékl dva kabáty a na ně nový kožich, nasadil na hlavu novou beranici, podvázal uši, otočil kolem krku velikou šálu a vzal rukavice.

Vyšed před chalupu, nalezl zde ony dva svědky a domkáře Chvojku, který celý zkřehlý z místa na místo pobíhal, maje na sobě jen košili a podvlékačky a na nohou pantofle. „Ale to nejdete dlouho, pantáto!“ zvolal. „Já už zde čekám takovou dobu a mohu zmrznout!“

„Toť jste se ustrojil špatně na zimu !“ zachechtal se Kocourek. „I dobře, pantáto!“ zvolal Chvojka. „Já jsem se ustrojil na zimu, ale vy jste se ustrojil na teplo !“ Kocourek zkoprněl. „Takhle jsme si to neudáli,“ zakoktal, „I událi!“ zasmál se Chvojka. „Já jsem se ustrojil na zimu lépe než vy a proto jste prohrál!“

Nyní se v to vložili oba svědkové a rozsoudili, že domkář Chvojka vyhrál. „lnu zaplatím to vědro,“ zvolal Kocourek zlostně, „aby se neřeklo ... avšak už víte.. .“ Po těch slovech tíhnul do chalupy a víckrát se ničím nechlubil.