Posílání aprilem.
„Posílání aprilem“ dne 1. měsíce dubna je starým zvykem, jejž nalézáme téměř u všech národův evropských.
Tak Angličan mluví o „aprilovém bláznu“ (an April fool) a nazývá den 1. dubna bláznivým dnem (fool’s day). Holanďané mají svůj „April gek“ a Francouzové „poisson ďavril“ (ryba aprilová), což vlastně je zkroucenina ze správného „la passion ďavril“.
Posílání aprílem hrálo i v dějinách úlohu ne nepatrnou a celá řada různých historických anekdot to dokazuje. Panovníci a slavní státníci nepovažovali to za nevhodné dovoliti si aprílový žert, aneb přiznali se, že stali se obětí takového žertu.
Car Petr Veliký, jenž vládl od r. 1689. do roku 1725, poslal jednou celý Petrohrad „aprilem“.
Kázal blíže Petrohradu nakupiti na hranici množství dříví, slámy a chrastí. To stalo se v noci ve vší tichosti, takže nikdo o tom nezvěděl vyjma vojáky, kteří práci tu obstarali.
Vojsko pak utvořilo široký kruh kolem místa toho, aby žádný zvědavý člověk nemohl se přiblížiti. V noci ze dne 31. března na 1. dubna byla pojednou hranice na několika stranách zapálena.
Oheň šlehal vysoko a z dáli podobalo se, jako by celé město stálo v plamenech.
V Petrohradě i ve všech okolních městech nastal nevylíčitelný poplach. Lidé se po tisících sbíhali se všech stran, stříkačky, sudy s vodou, řebříky a jiné hasicí náčiní dováženo.
Když pak nastalo svítání a kolem ohně mnoho tisíc lidí bylo shromážděno, tu obrátili se vojáci jako na komando a zvolali na užaslé zástupy: „Dnes máme prvního aprile!“
Také Londýn byl jednou jevištěm podobného žertu.
Jednoho březnového dne roku 1798, byla po městě nosena návěstí následujícího obsahu: „Ode dneška za osm dní o dvanácté hodině v poledne bude se odbývati nebývalé, nevídané a neslýchané procesí do westminsterského opatství.
Kmetové a matrony, vdovci a vdovy, ženatí mužové a vdané ženy, rozvedení manželé, mládenci a panny, jakož i dítky obojího pohlaví se ho súčastní a každý, nechť jest jakéhokoliv stavu a hodnosti, se tímto uctivě zve.“
Na toto vyzvání postavili se v určitou hodinu do naznačené části města tisícové lidí. Všickni očekávali brzo-li procesí započne. Po dlouhém čekání napadlo konečně jednomu z přítomných, že dle všeho byli „posláni aprílem“. Sdělil náhled svůj nejbližšímu sousedovi a rychlostí blesku se to rozšířilo po celém shromáždění. Bylo tomu skutečně tak. Jak se později vypátralo, „napadla“ bohatému podivínu v Londýně myšlénka, aby si tímto způsobem zjednal obveselení.
Císař francouzský Napoleon I. byl velikým přítelem aprílových žertův.
Tak stalo se, že roku 1809, oba státní radové Regnault de St. Jean d’Angely a Carion de Nisas obdrželi padělaný ministerský list, kterým byli vyzváni, aby bez odkladu odebrali se do Fontainebleau k císaři. Regnaultovi, jenž se nalézal na venkově, byl list zaslán zvláštním rychlým poslem.
Regnault ihned uháněl do Fontainebleau, aby přijal rozkazy císařovy. Napoleon však hrál si na užaslého a tvrdil, že ho neočekával. „Zapomínáte“, pravil, „že je dnes prvního dubna; stal jste se nepochybně obětí žertu, jejž si někdo z vás udělal.“ Regnault se velice rozčilil a přísahal pomstu tomu, kdo žert spáchal.
Ovšem netušil, že Napoleon sám jest původcem jeho. Zatím přibyl též Carion de Nisas, který se však choval chytřeji. „Sire“, pravil s úsměvem ukláněje se císaři, „děkuji tomu, kdo si ze mne učinil žert. Tak aspoň mám příležitost projeviti Vašemu Veličenstvu i v neobyčejnou dobu svoji oddanost a úctu.“
Teprve nyní pochopil Regnault, kdo asi byl původcem aprílového žertu, což ho uvedlo v nové rozpaky. Napoleon se srdečně smál hněvu i zmatenosti, v niž byl Regnault uveden.
témata článku:
Diskuze k článku „Jaké aprílové vtípky vymýšlel Napoleon nebo ruský car Petr Veliký?“