Jaký bychom měli mít vztah k naší armádě?

Mějme svou armádu rádi.

V každém našem městě, kde máme naši posádku, měl by býlí ustaven sbor obětavých lidí, kteří by si vzali za úkol vytvářit srdečné společenské styky mezi našimi hochy a to jest již jedno, ať jsou to naši chlapci vojáci, či jejich učitelé-důstojníci.

Všude vytvořit jim domov, aby všude cítili se doma a aby od nás k nim viděli hřejivou lásku a naši radost a pýchu. Zřít v naší armádě ty, kteří půjdou obětovat své životy v boji proti nepříteli první a kteří slouží vlasti.

Prolomte zeď chladu, vládnoucí až dosud mezi kasárnami a námi.

Ti, co jsou v kasárnách, to jsou všechno naše děti a v kasárnách jsou pro náš klid a pro naše bezpečí a to, co vykonáte v tom či onom městě pro naše vojáky, třeba ne krevně příbuzné, vykonají to v jiných městech naší republiky pro vaše vlastni syny.

Nechodit tedy k vojákům a do kasáren pro hlasy a pro voliče, nenosit jim sem nenávist jedněch proti druhým, nýbrž jim doneste kus české a slovenské lásky a splyňte tak se svou armádou jako splývají Francouzi, Jihoslované Angličané, a každý národ na světě, který ví, že jeho národní armáda jest nejbezpečnéjší štít nabytých svobod a neodvislostí státu.