Ironie osudu.
Když před deseti lety se rozkřiklo po Praze, že už není na světě „poslední bohém“, muž mnoha zaměstnání a především autor dobrého vojáka Švejka, byla ta zpráva přijata s úsměvem, ba se smíchem.
Nevěřilo se jí, protože takhle už byla veřejnost Haškem kolikrát doběhnuta. Hašek už „zemřel“ před tím několikrát a nejrozličnějším způsobem: mezi jiným měl skončit rukou oděsských námořníků, či jindy zas naši legionáři měli ho zastřelit za to, že desertoval z jejich řad a dal se do služeb ruské revoluce. Ale vždycky konec byl ten, že znenadání, když už byl novinářsky pohřben a přáteli politován a oplakán, ozval se Hašek a vysmál se, jak ctěná veřejnost „nalítla“.
Proto ani v prvých dnech lednových se Haškově smrtí nevěřilo a přátelé jeho si prostě pomyslili, že Švejkův táta, bývalý drogista, psář, kolportér, redaktor a dokonce sovětský lidový komisař, chce se s nimi patrně sejít, a protože nemá peníze na cestu do Prahy, pustil do světa tuto zprávu, která snad přinutí kamarády přijeti za ním.
Tentokrát však nebyla Haškova smrt vtipem ani mystifikací: ten, kdo se za ním rozjel, našel ho ve světnici mrtvého na stole, pokrytého prostěradlem, a s podivným úsměvem na tváři. Snad se usmíval Hašek tragikomické sháňce po rakvi.
Deset let uplynulo od toho dne, kdy lipnický truhlář nechtěl dát věčnému „švorcáku“ rakev na úvěr, obávaje se, že peněz nikdy neuvidí — a dnes, jaká je to ironie osudu, mohl by si Hašek dopřát pohřeb první třídy se vší okázalou pompou.
Před deseti lety člověk lokální, ne vždy nejlepší popularity a stále bez krejcaru, a dnes: jeden z mála představitelů Čechoslováků, jimž věnují pozornost cizí naučné slovníky.
Jeden z nejčtenějších autorů nejen doma, ale i v zahraničí, autor Švejka, postavy stejně osočované jako vynášené, prohlášené za ostudnou a hned zas stavěnou do řady s Gargantuou, Sanchem Panzou, Simpliciem Simplicissitnem a jinými klasickými velikány, vynikajícími svým stoickým klidem a optimismem i praktickou filosofií drobného človíčka.
Co dnes by si mohl Hašek dovolit! Z věčně podporovaného stal by se podporovatel, bohatý mecenáš, jemuž tisícovka je běžným penízem. Vždyť: který z našich autorů může se pochlubit, že jediné jeho dílo je vydáno ve víc než milionu výtiscích, přeloženo do patnácti řečí, zdramatisováno a hráno na nejrozličnějších světových scénách a promítáno na bůhví kolika filmových plátnech.
témata článku:
Diskuze k článku „Jaroslav Hašek: slávu a peníze mu přinesla až jeho smrt“