Kateřina Schrattová, oficiální milenka císaře Františka Josefa I.

Jaká byla přítelkyně Františka Josefa, Kateřina Schrattová.

„N. W. J.“ přináší z chystaných memoirů Maria Fumagalliho stať, v níž je líčena osobnost herečky Kateřiny Schrattové, vtipné, duchaplné ženy, která svou krásou a veselostí dovedla plašit chmury s čela rakousko-uherského panovníka.

Jak známo, byla to sama císařovna Alžběta, jež seznámila svého chotě se Schrattovou, aby nepostrádal ženské něžnosti, když ona sama byla na cestách. A Schrattová zůstala věrna svému příteli až do jeho smrti.

Celá rodina ji přijímala a navštěvovala, ale když císař zemřel odepřeli jí přístup k jeho mrtvole. Tehdy právě přišel také do hradu Karel se Zitou a slyše, oč jde, a vida Schrattovou všechnu zhroucenu, nabídl jí rámě a sám ji zavedl k mrtvému příteli.

Jaká byla Schrattová?

Mario Fumagalli ji líčí jako rozkošnou zlatovlásku s modrýma očima a živým výrazem obličeje, jako Palas Athénu s úsměvem, připomínajícím Venuši. Její zjev okouzloval.

Hovořiti se Schrattovou znamenalo: naslouchati zvukům flétny, pití z jasného pramene, procházeti se po kvetoucí louce za slunečného jarního rána. Komu bylo dopřáno štěstí poznati ji, tomu nesmazatelně utkvěla v paměti její veselá, srdečná osobnost.

Schrattová měla cosi dětsky prostého a bezstarostného. Z tohoto rysu její povahy vyplývaly patrně také časté peněžní starosti. Měla dobré srdce a nedovedla počítat Sama o sobě říkávala: Chudák Käthi je zadluženější než rakouský major. — Když už nevěděla kudy kam, zbyla jí jediná cesta: k císařovu důvěrníku hraběti Paarovi.

Císař, dověděv se o nesnázích své přítelkyně, byl všecek zaražen: — Kam ta nešťastná ženská dává tolik peněz? — Ale potom se zasmál a dal desetkrát tolik, oč byl požádán. Přece však opět se k tomu vracel: — Když si pomyslím, že já kromě za své viržinky nevím ani zač bych vydal peníze. — Zapomínal, že jeho Käthi má také syna, o kterého se musí starat manželského syna, kterého zbožňovala. Byl z jejího manželství s mužem, jenž byl tehdy konsulem v Tunisu.

Ať byl císař ve Vídni nebo v Ischlu, denně věnoval své přítelkyni dvě hodiny od 5—7. Přicházel s vojenskou přesností Schrattová mu uvařila kávu a mazala chlebíčky jako pečlivá hospodyňka, hovořila o všem možném, smála se, povídala anekdoty a klípky až se mocnářovo zachmuřené čelo vyjasnilo.

Byla císaři — jak praví Fumagalli — vonnou oasou v poušti, kde vždy našel příjemné místečko u zurčícího pramene.