Kníže Lobkowicz a jeho smysl pro humor, který mu pomáhal v těžkých časech

Mělnický zámek.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Dr. Lobkowicz ve vězení.

Když byl nebožtík dr. Bedřich Lobkowitz zatčen pro domnělé monarchistické rejdy, zavřeli ho do hradčanské vojenské věznice, kde se arci jeho cela nemohla srovnávali s nějakým salonkem v hotelu Passage.

Mimo to dostával denně návštěvu inspekčního kapitána, který přísně dohlížel, aby šlechtický vězeň neměl nějaké úlevy. Den za dnem se. opakoval tentýž inspekční postup s touž suchou otázkou, co nového.

Bedřich Maria Václav Melchior Alois František Borgiáš Maxmilián Lobkowicz.
Zdroj: archiv Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

A když inspekce přišla po páté, srazil dr. Lobkowicz po vojensku paty a učinil své úřední hlášení: »Pane kapitáne, poslušně hlásím, dnes patnáct much, dvacet blech, jednatřicet štěnic. Ostatní prozatím unikly.«

❋ ❋ ❋

Jeho vtip však se nezastavil ani před lidovou šťavnatostí. Je snad známo, že u vojenského soudu možno trestní vyšetřování zastaviti jen usnesením soudu, které se děje s týmiž formalitami, jako líčení.

Tak se tedy dr. Lobkowicz octl i se svým obviněným příbuzným ve vší formě před soudem. Promluvil vojenský žalobce, promluvil obhájce a soud se pak odebral k poradě, zda mají být obviněni propuštěni na svobodu. Porada trvala dlouho, přes dvě hodiny.

Obviněni čekali v soudní síni. Zatím příbuznému Bedřicha Lobkowicze se udělalo nevolno a žádal, aby byl vyveden. Když se tak stalo, naklonil se dr. Lobkowicz k prokurátoru a. řekl se škodolibým úsměvem: »Mně se zdá, pane doktore, že můj strýc je doopravdy vinnen. Už z toho dostal s.....«

(a tu užil slova, které svědčilo, že se na mělnickém zámku mluvilo stejně od plic jako v nejlidovějším podzámči.)