Kolébka plná hnoje a další zajímavosti o výchově dětí v Mongolsku

Jurta.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Dítě u Mongolů.

Ve své knize Krajem lidí, zvířat a bohů vypravuje Ossendowski: V jurtě Mongolově jsem sledoval velmi zajímavou scénu narození dítěte a první chvíle jeho pobytu v tomto údobí slz a zármutků.

Hned po narození bylo dítě umyto po prvé a naposledy v životě kyselým mlékem jaka (jak = tibetský druh rohatého dobytka), načež bylo odevzdáno matce, která, držíc dítě na prsou, je vynesla ze stanu na step úplně nahé, ačkoliv byt dost silný a mrazivý vítr.

Teprve za hodinu se vrátila do jurty, na jejímž prahu darovaly jí ženy kolébku — malé modřínové korýtko, naplněné do polovice suchým ovčím hnojem. Matka, prostřevši na hnůj tenkou kůzlečí kůži, položila na ni nemluvně, zavinula je i s kolébkou do dvou beraních kůží a obvázala silnými řemínky.

Otec pak zavěsil kolébku na strop jurty na dlouhý řemen a prudce do ní vrazil. Kroužíc po jurtě, vznášelo se nemluvně ve vzduchu, plném dýmu, jsouc odkázáno na takový způsob života na dvě leta. Obyčejně mongolské matky nevyjímají při kojení dítě, nýbrž i s kolébkou je přivinují k prsům a jenom jednou za dva týdny mu vymění v kolébce ovčí hnůj, který vstřebává všechny výkaly a desinfikuje.

Matka kojí dítě do pěli let, pokud možno prsem, nebo mlékem bílého jaka, načež je již otec učí jezdit na koni. A zakrátko stane se plnoprávným členem rodiny, což znamená, že jí s chutí skopové maso, pije osolený čaj, pase ovce, hlídá stáda koní a kouří z dýmky, ať je hoch nebo dívka.

Takový obyvatel postrádá do pěti let svého života jenom jediné výsady, totiž nošení obleku a obuvi, proto lze viděti vždy kolem mongolských táborů spousty capartů, dovádějících v létě i v zimě v rouše Adamově.