Královská svatba aneb problémy králů s hledáním budoucí manželky

Krásná nevěsta.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Královské trampoty.

Bulharský král Boris se oženil. U mladého a tělesně zdravého muže není podobný nápad ničím nezvyklým a rozhodně ničím, co by mohlo vzrušovati svět. Ale u krále Borise to bylo jiné: měl potíže při výběru nevěsty.

Mohlo by se zdát, že při dobrém platu, jaký dostávají páni králové, bylo by nevěst dost, ale co je to platno ubohému králi, když se každá nehodí. Našinec, když se chce oženit, dívá se jen, jaká je a nestará se, kdo byl jejím pradědečkem, u pána krále je to ale zcela opačné.

Jeho vyvolená může být třeba ohyzdná jako baba-Jaga a na jejím duchu může být hned na první pohled vidět, že má jen dovolenou z Kateřinek, hlavni věc: musí býti urozená. Nemá-li žena až do bůhvikolikátého kolena nazpět mezi všemi svými předky jen same příslušníky panujících rodů, hodí se pro krále jen za maitresu. Nikdy za manželku.

Představte si přece, jaké neštěstí by se stalo, když by se prokázalo, že některý pan král má ve svých žilách třeba jen jedno procento obyčejné krve! Což to nevíte dosud, že všichni potentáti vyvinuli se z docela jiného druhu opic, než my, obyčejní smrtelníci?

Kdo hledá, najde. I pan Boris nalezl. Dcera italského krále se mu hodila, ale běda: on pravoslavný, ona katolička. My, obyčejní lidé, řešíme takový malér jednoduše; než bychom se hádali o víru, vystoupíme z církve a dáme se občansky oddat.

U královského panstva to nejde. Tatínek panny nevěsty je zbožný muž. velmi zbožný katolík. (Proto také trpí, když v jeho zemi zabíjejí nevinné lidi.) Nechce si to rozházet se svatým otcem a proto panna (doufáme) nevěsta musí zůstati katoličkou, i když se vdá. A její děti ovšem také.

Panu Borisovi by to bylo snad jedno, kdyby nebylo zákona, že každý král v Bulharsku musí být pravoslavný. To znamená, že i korunní princové musí býti pravoslavně vychováni. Řídit se zákonem, znamená pohádat se s papežem a přijít o nevěstu, poslechnout papeže, znamená dostat se do konfliktu se zákonem. Co dělat?

My, obyčejní lidé, bychom dlouho nepřemýšleli. Řekli bychom panu papeži, aby se nepletl do našich věcí. Ale tím bychom jen dokázali, že jsme obyčejní lidé, pocházející z obyčejného druhu opic a ne z onoho lepšího, z něhož se vyvinuli králové.

Pan král, protože je král, nebude dbáti zákonu, který přísahal chránili a zachovávali. Učiní tak proto, že je král. Viděli jste už krále, který dostál své přísaze a neporušil zákon, když se mu to hodilo do krámu?

Až jednou takového krále uvidíte, podívejte se na něho dobře. Dáte-li si pozor, shledáte, že je nějaký podvržený. Nemá jen modrou krev, jistě má trochu občanské krve. Proto se nevyvedl. A teď pochopíte, proč král, když se žení, nesmi si bráti obyčejnou ženu.

A mohlo by se stát, že by učinil celému příbuzenstvu nečest tím, že by někdy dostál slovu. Tuto hanbu na sobe žádná korunovaná hlava neuvalí.