Martingale a jeho kořeny ve Francii 18. století: Odkud pocházejí další hazardní strategie?

Martingale není jedinou strategií, která vznikla během historie hazardu. Fibonacci, D'Alembert nebo Labouchere představují další pokusy o využití matematiky ve hře, ale žádná strategie nezískala takovou pozornost a slávu jako právě Martingale.

Historické kořeny Martingale

Martingale vznikla ve Francii během osvícenství, kdy se hazardní hry těšily velké popularitě mezi aristokracií. V prostředí salónů, kde ruleta a karetní hry dominovaly večírkům, se hráči pokoušeli najít způsob, jak přelstít pravděpodobnost a zajistit si výhru. Strategie tohoto typu jsou dnes snadno dostupné i v online kasinech. Například 260 Kč bonus za registraci v Česku umožňuje hráčům vyzkoušet Martingale bez velkého rizika, což usnadňuje pochopení jejích výhod i limitací.

Rozvoj matematiky v této době, zejména teorie pravděpodobnosti, měl zásadní vliv na vznik hazardních strategií. Filozofové jako Blaise Pascal a Pierre-Simon Laplace položili základy moderní statistiky a inspirovali hráče k systematickému přístupu k sázení. Martingale byla postavena na myšlence, že všechny ztráty lze pokrýt jedinou výhrou.

Nejznámější strategie sázení

Každá z metod má svůj původ a různé základní představy o tom, jak se sázky zvyšují nebo snižují.

1. Martingale - Francouzské zajištění zisku po prohře

Martingale je progresivní sázkový systém, který zdvojnásobuje sázky po každé prohře, dokud není dosaženo výhry. Jeho cílem je získat zpět všechny již vzniklé peněžní ztráty plus zisk rovnající se původní sázce. Má určitou podobnost se zdvojnásobením investičních nákladů po výhře ve hrách, jako je ruleta. Díky tomu je strategie ideální pro hry se sudými šancemi, jako je ruleta (červená/černá) nebo házení mincí.

Příklad: 

1. Hráč sází 100 Kč na červenou → padne černá, ztrácí 100 Kč.
2. Hráč zdvojnásobí sázku na 200 Kč → opět padne černá, celková ztráta je 300 Kč.
3. Hráč sází 400 Kč → padne červená, výhra 800 Kč pokryje všechny ztráty a přináší zisk 100 Kč.

2. Fibonacci - Italská posloupnost pro minimalizaci rizik

Fibonacciho metoda sázení vychází z Fibonacciho posloupnosti čísel (1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, ...), kterou popsal italský matematik Leonardo Fibonacci ve 13. století. Fibonacci původně použil tuto posloupnost k řešení problémů týkajících se růstu populací, ale až v 19. století byla aplikována na hazardní sázení. Tato metoda je méně agresivní než Martingale, protože zvyšuje sázky podle pomalejší posloupnosti čísel, což snižuje riziko vysokých ztrát v případě dlouhé série proher.

Příklad:

1. Hráč sází 1 Kč (prohra) → celková ztráta je 1 Kč.
2. Hráč sází 1 Kč (prohra) → celková ztráta je 2 Kč.
3. Hráč sází 2 Kč (prohra) → celková ztráta je 4 Kč.
4. Hráč sází 3 Kč (prohra) → celková ztráta je 7 Kč.
5. Hráč sází 5 Kč (výhra) → výhra 5 Kč pokryje část ztrát a zůstane ztráta 2 Kč.

3. D'Alembert - Francouzský přístup s pomalým růstem sázek

D'Alembertova strategie byla pojmenována po francouzském matematikovi Jean-Baptiste le Rond d'Alembertovi, který tuto metodu popsal v 18. století. D'Alembert byl významným francouzským filozofem a matematikem, jenž přispěl k rozvoji teorie pravděpodobnosti. Jeho sázení vychází z předpokladu, že po každé prohře zvýšíte sázku o jednu jednotku, a po výhře ji snížíte o jednu jednotku. Tento přístup je považován za konzervativnější než Martingale, protože zvyšování sázek je pozvolnější a celkové riziko je nižší.

Příklad:

1. Hráč sází 1 Kč (prohra) → celková ztráta je 1 Kč.
2. Hráč sází 2 Kč (prohra) → celková ztráta je 3 Kč.
3. Hráč sází 3 Kč (výhra) → celková ztráta je 0 Kč.
4. Hráč sází 2 Kč (prohra) → celková ztráta je 2 Kč.
5. Hráč sází 3 Kč (výhra) → celková ztráta je 0 Kč.

4. Labouchere - Britský systém pro kontrolu ztrát

Labouchere, známá také jako „Cancellation system“, byla vyvinuta britským politikem Henrym Laboucherem v 19. století. Tento systém je považován za jednu z nejkomplexnějších metod sázení. Hráč si nejprve stanoví cílový zisk a rozdělí ho na několik menších částek. Poté sázejí podle součtu první a poslední částky na seznamu, a po každé výhře tuto částku vyřadí. Při prohře se k seznamu přidává nová částka.

Příklad:

Stanovení seznamu: 1, 2, 3, 4, 5 (cíl: 15 Kč)
1. Hráč sází 1 Kč + 5 Kč = 6 Kč (prohra) → celková ztráta je 6 Kč.
2. Hráč sází 1 Kč + 5 Kč = 6 Kč (prohra) → celková ztráta je 12 Kč.
3. Hráč sází 2 Kč + 4 Kč = 6 Kč (výhra) → výhra 6 Kč pokryje předchozí ztrátu 12 Kč a zůstane ztráta 6 Kč.
4. Hráč sází 1 Kč + 4 Kč = 5 Kč (prohra) → celková ztráta je 11 Kč.
5. Hráč sází 1 Kč + 4 Kč = 5 Kč (výhra) → výhra 5 Kč pokryje část předchozích ztrát.