Moudrost našich předků: Rozdíl mezi skutečnou zbožností a rouháním

Děti před kostelem.
Historický obrázek kolorovaný serverem Bejvávalo.cz, původní autor neznámý.

Co jest zbožnost.

Vykonávati spravedlnost; hájiti právo.

Býti podporou slabému, štítem bezbrannému; pozvednouti padlého, pečovati o mír mezi sousedy a národy. To je nábožnost. Pracovati jest nábožnost. Práce jest nejlepší modlitbou. Mýtiti les, orati zem, kopati v šachtách pro lásku ženy ... To je nábožnost.

Stavěti dům, rozdělati oheň na krbu, naplniti radostí srdce tvé, jež kolébá kolébku s vaším dítětem. To jest nábožnost.

Chudý hoch vstoupí na loď — vrátí se domů a vloží do matčiny ruky tobolku, naplněnou z námořních nebezpečí. To jest nábožnost.

Smutná a plačící žena žije se surovým mužem a snáší jeho urážky k vůli svému dítěti. To jest nábožnost.

Manžel, jemuž žena předčasně sestárla hořem a útrapami, sedí u její postele a drží její vyhublé, zvadlé ruce tak horoucně a líbá je tak něžně, jako když byly plny. To jest nábožnost.

Žena sklání se k svému padlému manželi, zvedá ho z kalu sprostoty a drží na svém srdci tak dlouho, až láska učiní z něho opět muže. To jest nábožnost.

Podnikavý otec, těžce pracující, trpělivá matka, odepírající si vše, aby mohli dobře vychovati své děti — aby je s milující pýchou povznesli výše, než jsou sami. To jest nábožnost.

A stydí-li se takové děti za takové rodiče, protože Jsou prostí a vrásčití a nevědomí — jest to rouhání.

Kdo miluje, jest nábožný.