Může matka s nakažlivou nemocí kojit své dítě?

Směji matky v nemoci kojiti?

V nejširších kruzích vládne v této věci nejistota.

Ze všeobecného stanoviska spočívá náklonnost ku zrazování, aby matky nemocné nekojily, v nejrůznějších důvodech; často již zcela nepatrné onemocnění dává dle náhledu a úsudku přeúzkostlivých osob podnět, že se dítě k prsu matčinu nemá připustiti z obavy, že by se malý světoobčan mohl nakaziti, aneb že by mu mléko onemocnělé matky mohlo nějak škoditi a právě poruchy zažívacího ústrojí, které v prvých měsících života kojence nejčastěji se dostavují, s jakousi umíněností se požívání takového mléka připisují.

Tohoto druhu představy dědí se z pokolení na pokolení jako pohádka porodních babiček a lze je již proto těžko vyhubiti, protože i mezi samými lékaři je jich více, kteří k témuž úsudku jsou nakloněni.

Jediné onemocnění matky, které zásadně přikládání dítěte k prsu matčinu odporuje, je tuberkulosa. Všecky ostatní nemoci, také ty, které běžně mezi lidem za nákažlivé platí, nejsou samy o sobě žádnou překážkou kojení mlékem onemocnělé matky.

Dětský lékař dr. Salge poukazuje v jednom z odborných listů výslovně na případ jím pozorovaný, že na př. na spálu onemocnělá matka své dítě bez starosti kojiti může.

To samé platí o jiných akutních nakažlivých nemocech, jako osýpkách a mázdřivce (difterii). Ovšem mohla by některá z těchto nemocí býti tak těžkou, že by v zájmu matky samé na delší výživu dítěte nebylo možno pomýšleti. Jinak není se co obávati jakého nebezpečí ani pro matku ani pro kojence.

Co se tkne mázdřivky u dětí tak obávané, nemá se to s věcí tak špatně. Ví se, že kojenec v prvých 6 měsících svého života jedem mázdřívkovým zůstává nedotknut, tak že pro dobu, v níž výživa dítěte na prsu nejvíce je důležitou, netřeba s možností nákazy počítati. Právě u mázdřivky hrají sice známé zárodky, které platí jinak za vyvolavatele hnisavých zánětů, značnou roli; zárodky tyto, streptokokky zvané, často v krvi mázdřivkou onemocnělých byly nalezeny.

Co nyní, když tyto zákeřné zárodky s mlékem se na kojence přenesou? I to zdá se sotva myslitelným, neboť streptokokky přecházejí toliko tehdy do mléka ženy, jestliže matka obzvláště těžce onemocněla a v takovém případě by se pak kojení sotva dalo uskutečniti. Ostatně může míti přijetí těchto streptokokků s mlékem sotva tak velkou důležitost; neboť kojí se i v takových případech beztrestně, kde je mateřský prs již zápalen.

Podmínkou je však, aby sliznice v ústech kojence nebyla pošetilým nemravem vytírání úst trýzněna a zraněna, jinak nastává nebezpečí nákazy, protože by streptokokky na poraněných místech sliznice do těla vnikly. K tomu však není třeba, aby matka teprve mazdřivkami onemocněla.

Pošetilý nemrav vytírání úst stará se už sám o sobě o to, že rok od roku velký počet dětí onemocňuje a zemře, aniž by se při tom dal zvláštní pramen nákazy zjistiti. Je ovšem cesta, jíž se pravidelné onemocněni kojence přeočkováním nákazou dostaví a ta vede cestou dýchání. Tou může býti nákaza dítěte sprostředkována, která má pak za následek životu nebezpečné onemocnění.

Proti nákaze tohoto druhu nelze dítě ochrániti a jeví se také značněji nebezpečnou, než přijetí nějakých zárodků mlékem z prsu. Jinak je známo, že právě mléko z matčina prsu kojenci je nejlepší obranou proti nákaze hnisavými zárodky a že umělá výživa přináší takové množství nebezpečí, jež jsou nemálo vážna.

Je-li matka mázdřivkou onemocnělá, radí lékaři, aby se dítě pomocí difteriového sera proti jedu mázdřívkovému ochranně očkovalo a učinilo netknutelným. Tak psal loni v něm. listě „Dies Blatt gehört der Hausfrau“ dr. A. B. Jsme zvědavi, pokud s tímto názorem souhlasí naši lékaři. Je v zájmu věci, aby se veřejně řeklo, co na této veledůležité otázce je pravdy.

poznámka redakce Bejvávalo.cz
Jde o historický text z roku 1907, rozhodně nedoporučujeme brát ho jako dnešní odborný lékařský text a v případě nemoci se jím řídit!