Názor z roku 1919: proč by české ženy měly více číst knihy

Žena a kniha.

Za války, kdy nesměl nikdo veřejně říci, co si upřímně myslí, bylo přece něco, co šířilo přesvědčení všech, co dobře a výstižně zachytilo touhu všech českých lidí.

Byla to česká kniha.

Té české knize, českému tisku, budiž tu věnováno několik řádků. Knihy, časopisy a brožury, které jsme za války nadšeně četli, nebyly psány ve válečných letech, většinou dávno před světovým požárem.

Mnohdy celá desítiletí dělila vznik knihy od válečných let. A přece nám ani nepřipadlo, že by kniha byla stará. Naopak, co jsme v duši cítili, co jsme považovali za své nejtajnější myšlenky dneška, to kniha říkala otevřeně, směle.

Spisovatelé, hlasatelé nových myšlenek připravovali svými díly půdu pro nové poměry, povzbuzovali malověrné a sílili odvážné. Zde měla kniha nejkrásnější výsledek, nejlépe působila.

Dnes je jinak. Dnes skutečnost čtyř válečných let zdá se nám těžkým snem. Nesmíme pak zapomenouti na věrného přítele, který v těžkých dobách stál při nás — nesmíme zapomenouti na knihu — přítele-povzbuzovatele.

Kdo nejvíce potřebuje knih, jsou naše ženy. A nejvíce musí naše ženy čisti. Dnes, kdy mají ženy stejná práva s muži, musí míti i stejné povinnosti. Jednou z nejdůležitějších povinností žen musí býti rozšíření a prohloubení jejich vzdělání, neboť nejdříve ve stejném vzdělání musí se snažiti provésti zrovnoprávnění.

Vzdělání šíří kniha, proto povinností každé ženy musí býti čtení vzdělávacích knih. Nejen družky, ale i hospodyně, musí čisti. Nestačí k vedení hospodářství jen pilné ruce, musí býti i myslící hlava.

Ne jenom romány a kalendáře, to by bylo málo k rozšíření duševního obzoru, hlavně čtěte knihy poučné, vzdělávací. Čím vzdělanější ženy bude míti český národ, tím lépe.

Uvědomělé ženy vychovávají pokrokový dorost. Palacký řekl, že kdykoliv jsme zvítězili, dálo se to vždy silou ducha a ne mocí fysickou. Pomozme my, ženy, k vítězství ducha, k vítězství pokroku svou vzdělaností, svým uvědoměním.

Sdružme se všechny ženy po našem českém venkově v odbory, neboť kdybychom měly nejlepší vůli, jsme-li samotny, nic nezmůžeme proti tolika překážkám, které se staví v cestu.

Jedinec dnes nemá toho významu ani vlivu jako velká společnost mnoha lidí. Proto družme se k společné práci za vzděláním, překonejme předsudky, špatné to dědictví z minulosti, a krásné výsledky budou odměnou naší práce.